Čtyři Kameny zmizelých u vily v Jiráskově ulici připomínají rodinu, která se z jihlavské společnosti ztratila během nacistické okupace. Jen o několik desítek metrů dál přitom stojí domy, jejichž fasády působí klidně a reprezentativně. Právě v tom spočívá půvab jihlavské vilové čtvrti: není jen přehlídkou architektury, ale také mapou osudů lidí, kteří město utvářeli.
Od novorenesance k purismu
Ulice Jiráskova, Dvořákova a Vrchlického nabízejí srovnání několika architektonických období. Nejstarší domy vycházejí z historizujících slohů, pozdější stavby už dávají přednost jednoduchým liniím, plochým střechám a střídmé výzdobě.
Výrazným příkladem staršího typu je vila Johanna Ignaze Christa ve Vrchlického ulici. Německý obchodník se železem si ji nechal postavit v letech 1883 až 1884 podle plánů Franze a Ignaze Langových. V roce 1911 dům získal německý evangelický luterský sbor, dnes v něm působí Českobratrská církev evangelická. Původní novorenesanční výzdoba však byla v 70. letech nahrazena jednoduchou břízolitovou fasádou.
Také Raynochova vila v Dvořákově ulici má starší kořeny. Původní novorenesanční dům vznikl roku 1880, ale v roce 1933 jej městský lékař František Bláha nechal zásadně přestavět. Z historické stavby zůstala prakticky obvodová konstrukce a dům získal novoklasicistní podobu. Uvnitř vznikla ordinace, čekárna, malé operační sály i byt domovníka. Zahradu architekt Josef Vaněk proměnil v anglický park s květinami, alpinum, ovocnými stromy a bazénem. Dnes zde funguje mateřská škola.
Vily podnikatelů a stavitelů
Na adrese Jiráskova 2106/7 stojí vila Arthura Corazzy, postavená v roce 1912. Architekt a stavitel ji navrhl jako spojení rodinného bydlení s hospodářským zázemím. V suterénu bývaly sklady, dílny a konírna, obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře. Pozornost dodnes přitahuje mansardová střecha, obloukové vikýře a dvojice mramorových andělíčků u vchodu.
Corazza však ve vile žil jen krátce. Kvůli dluhům ji rodina roku 1918 prodala továrníkovi Wilhelmu Budischowskému. Od roku 1933 dům vlastnili Paul a Zdena Kalouskovi, a proto se mu někdy říká také Kalouskova vila. Později byl rozdělen na několik bytů a obytné funkci slouží dodnes.
Jiný charakter má dům Bedřicha Zvacha z roku 1924. Přednosta kanceláře Krajského soudu si jej nechal postavit českobudějovickým stavitelem Františkem Petrášem. Hrázděný štít, lícové zdivo a světlá omítka doplňuje stavební systém takzvaných petrášek – dutých cihel vyplněných armaturou a betonem. Dům původně obsahoval dva samostatné byty a pokoje v podkroví. Citlivá rekonstrukce z roku 2016 zachovala jeho původní barevnost a materiálové řešení; v zadní části přibyla moderní atriová dostavba.
Moderní bydlení i těžké osudy
Puristická vila Fritze Neumanna v Jiráskově ulici vznikla v letech 1929 až 1930 podle návrhu Ervína Glasera. Bílá kompaktní stavba s minimem ozdob působí jako výrazný kontrast k historizujícím domům. Neumann byl židovský jihlavský továrník a majitel brusírny skla. S manželkou a dvěma dětmi ve vile žil necelé desetiletí, než byla rodina za okupace deportována do Terezína a následně do Osvětimi. Dcera Marianna jako jediná přežila a po roce 1989 se do domu vrátila. U vchodu z Fritzovy ulice dnes tragédii připomínají čtyři Kameny zmizelých.
Vila později dostala novou funkci. Po rozdělení na tři byty v ní ordinoval lékař Miroslav Roch, v roce 1962 zde byly zřízeny jesle a dnes v objektu sídlí redakce Jihlavských listů.
Ještě reprezentativnější bylo sídlo lékaře Vítězslava Horna a jeho manželky Anny, postavené v letech 1931 až 1932 podle návrhu Bohumíra Františka Antonína Čermáka. Čtyřpodlažní vila uprostřed zahrady měla knihovnu, pokoje pro hosty, reprezentační místnosti, mramorem obložené koupelny, dvojgaráž i byt domovníka. Dochovala se také pergola s navazujícím polokruhovým bazénem; v zahradě býval tenisový kurt.
Horn, primář a pozdější ředitel jihlavské nemocnice, byl za okupace kvůli svému českému vlastenectví zatčen a až do konce války vězněn v koncentračních táborech, nejdéle v Buchenwaldu. Rodina musela část domu poskytnout německým nájemníkům. Po válce se Horn vrátil k vedení nemocnice, po komunistickém převratu byl však z funkce sesazen a rodině bylo později zakázáno v Jihlavě pobývat. Vila byla v letech 1960 až 1961 přeměněna na jesle, dnes slouží firmě.
Adamova vila: výrazná stopa vídeňské avantgardy
Na Vrchlického ulici stojí také vila Otto Adama, vybudovaná v letech 1929 až 1930 podle projektu vídeňského architekta Waltera Sobotky. Podle odborného Jihlavského architektonického manuálu jde o jeho jedinou známou stavbu v dnešní České republice. Jednoduché bílé fasády, rovné střechy a terasy odpovídaly puristickému stylu. Interiér byl členěn promyšleně, v duchu prostorového principu blízkého takzvanému Raumplanu, a nechyběla reprezentativní hala, jídelna ani hudební salon s prosklenou stěnou do zahrady.
Otto Adam vedl se švagrem továrnu na pletené zboží a s manželkou Ellou vychovával pět synů. Po jeho smrti v roce 1934 zůstala vila rodině do roku 1939, za protektorátu v ní však sídlilo gestapo a zpravodajská služba SS. Synové Valter a Helmut byli v roce 1941 popraveni v Brně. Ella s mladším synem Herbertem přežili věznění v koncentračních táborech a po válce emigrovali.
Trasa, která se čte zvenčí
Vily lze projít jako přibližně dvoukilometrovou venkovní trasu. Většina domů je dnes soukromá, slouží firmám, škole nebo církvi, a návštěvník proto uvidí především průčelí, ploty, zahrady a dochované detaily. Samostatná procházka však i tak nabídne mimořádně plastický obraz Jihlavy první poloviny 20. století. Podrobnější výklad poskytuje Jihlavský architektonický manuál a komentované procházky pořádané podle aktuální nabídky Brány Jihlavy či turistického informačního centra.