Největší hodnotou přírodní památky Rybník Jíkavec není upravené okolí ani výrazná turistická atrakce, ale pestrá mozaika vody, rákosin, zarostlých břehů a vlhkých až slatinných luk. Chráněné území leží západně od Jičína u Ostružna a představuje pozoruhodný ostrůvek mokřadní přírody v krajině, kterou jinak výrazně utváří zemědělské hospodaření.
Dva rybníky a louky plné života
Přírodní památka zahrnuje vlastní rybník Jíkavec, menší rybník U svaté Trojice, jejich břehy a navazující louky. Územím protéká potok Velký Porák a nadmořská výška se pohybuje přibližně mezi 285 a 291 metry. Celková rozloha chráněné lokality činí zhruba 7,3 hektaru.
Vlhká stanoviště jsou cenná právě svou proměnlivostí. Na jaře mohou návštěvníka zaujmout bledule jarní, později se na loukách objevují například upolín nejvyšší nebo prstnatec májový. Vyskytují se zde také suchopýr úzkolistý, žluťucha lesklá, kozlík dvoudomý, svízel severní a violka bahenní. Nejde však o botanickou zahradu s jistým „programem“ kvetení – jednotlivé druhy se objevují podle počasí, sezony a stavu stanoviště.
Rybníky a mokré louky poskytují vhodné podmínky také obojživelníkům. V lokalitě jsou uváděni ropucha obecná a skokan hnědý, z plazů pak ještěrka živorodá a užovka obojková. Význam Jíkavce spočívá mimo jiné v tom, že vodní prostředí a okolní vegetace zde vytvářejí prostor pro rozmnožování a přežívání živočichů, kteří v intenzivně využívané krajině ztrácejí vhodná útočiště.
Chráněná příroda potřebuje pravidelnou péči
Jíkavec není územím, které by se obešlo bez zásahů člověka. Rybníky byly v minulosti využívány k hospodářskému chovu ryb, především kapra, a v 90. letech prošly odbahněním. Část bahna byla uložena na březích, čímž se překryla některá cenná místa a usnadnilo se šíření nežádoucích rostlin.
Také okolní louky bývaly odvodňovány příkopy a pravidelně koseny. Když se od tohoto hospodaření ustoupilo, začal se šířit rákos a postupně přibývaly dřeviny. Pro zachování otevřených mokřadních luk je proto důležité kosení a odstraňování posečené biomasy. Podle nastavení péče se rybníky nehnojí ani se v nich kapři nepřikrmují. Louky se kosí jednou ročně, přičemž se jednotlivé části střídají, aby lokalita neztratila svou rozmanitost.
Ochrana území se v různých dokumentech pojí s odlišně uváděnými daty vyhlášení. Jíkavec byl nejprve vnímán v širším kontextu Ostruženských rybníků; samostatná ochrana se pak ustavila na přelomu 90. let. Pro návštěvníka je podstatné především to, že jde o dlouhodobě chráněné mokřadní území se zvláštním režimem.
Krátká zastávka i součást delšího výletu
Rybník Jíkavec může být cílem klidné procházky, ale také přírodovědnou zastávkou při poznávání okolí Ostružna. V blízkosti leží rekreační areál Sklář s koupalištěm a kempem. Odtud lze podle aktuálního vedení turistických tras pokračovat pěšky nebo na kole směrem k Ostružnu, Podhradí, Nadslavi či Dolnímu Lochovu. Oblast je zároveň přibližně pět kilometrů od Prachovských skal, takže se nabízí spojení nenáročné mokřadní vycházky s návštěvou známé pískovcové krajiny.
Přesné značení, možnosti parkování i provoz rekreačního areálu se mohou měnit, a před cestou je proto rozumné ověřit aktuální mapu a informace provozovatele. Samotná přírodní památka nemá podle dostupných podkladů vlastní návštěvnické centrum ani jednoznačnou poštovní adresu; pro orientaci je praktičtější vycházet z Ostružna nebo areálu Sklář.
Ohleduplnost je součástí návštěvy
Rybníky uvnitř přírodní památky nelze automaticky chápat jako koupací místo. Koupání a rekreační služby se týkají sousedního areálu Sklář, který má vlastní provozní pravidla. U Jíkavce je důležitější tiché pozorování krajiny – ideálně z cest a bez vstupování do mokrých luk či rákosin.
Návštěvníci by měli mít psy na vodítku, nekrmit ani nelovit ryby, netrhat rostliny a odnášet si odpadky. Právě nenápadnost místa je jeho předností: kdo zpomalí a chvíli sleduje hladinu, okraje rákosin nebo kvetoucí louku, může objevit, jak bohatý život se ukrývá i v krajině nedaleko silnic, koupaliště a turisticky známých Prachovských skal.