Největším překvapením jirenského zámku je rozdíl mezi jeho dnešním vzhledem a skutečným stářím. Věž, historizující štíty, cimbuří i zdobná okenní ostění evokují středověkou pevnost, ve skutečnosti však tato romantická podoba vznikala především v letech 1844 až 1847. Starší sídlo přitom nezmizelo úplně – jeho dispozice zůstala z velké části zachována a v přízemí se dodnes připomínají starší stavební vrstvy.
Od tvrze k baroknímu zámku
Na místě dnešního areálu stávala jirenská tvrz. O jejím vzhledu se však dochovalo jen málo spolehlivých zpráv a nejistý je i přesný průběh jejího zániku, který se spojuje s obdobím třicetileté války. Přibližně v polovině 17. století pak západně od obce vzniklo menší sídlo s hospodářským dvorem.
Odborná literatura starší stavbu obvykle označuje jako raně barokní zámek z konce 17. století. Stavební průzkum ale upozorňuje, že některé dochované části v přízemí mohou být starší; jejich přesné zařazení není jednoznačné a bývá vykládáno renesančně i barokně. Jirenský zámek tak není památkou jediné stavební etapy, ale spíše pozoruhodnou směsí proměn, které se na jeho podobě postupně podepsaly.
Romantická aristokratická rezidence
Za Kláry a Martina Wagnerových prošel zámek výraznou přestavbou. Její autor není bezpečně doložený, a proto nelze bez výhrad tvrdit, že celý projekt navrhl Ignác Vojtěch Ullmann. Jeho jméno se opatrně spojuje s první etapou, jistěji však až s pozdější jižní přístavbou.
Ta vznikla v letech 1851 až 1856 a rozšířila areál o knihovnu, Modrý salónek a salu terrenu. Přístavba má půdorys rovnoramenného kříže a kombinuje neorománské, neogotické i neorenesanční motivy. Nejvýraznější prostor, sala terrena, je osmiboká centrála s gotizující hvězdovou klenbou. Její předsíně doplňují portály inspirované románskou sakrální architekturou.
Právě tato promyšlená směs historických stylů dává Jirnům jejich osobitý charakter. Nejde o přesnou kopii středověkého hradu, ale o romantickou představu šlechtického sídla, vytvořenou v 19. století pro potřeby reprezentace a společenského života.
Josef Navrátil a pokoje jako obrazový svět
Nejcennější částí zámku jsou interiéry s nástěnnými malbami Josefa Navrátila. Umělec vyzdobil mimo jiné rytířský sál, ložnici, salón, knihovnu a salu terrenu. V Alpském pokoji vytvořil iluzi vyhlídkové terasy, z níž se otevírají pohledy na krajinu Solné komory, jezero Wolfgang, Bad Ischl, Gmundenské jezero nebo Dachstein. Malby přitom zachycují konkrétní alpské scenérie, včetně Dachsteinského ledovce.
Výjimečná je také knihovna. Její bohatě řešený kazetový strop zdobí portréty osobností vědy a kultury, mezi nimi Schillera, Goetha, Galilea, Danta, Shakespeara nebo Newtona. Nechybějí ani múzy a ornamentální výzdoba. Sala terrena pracuje s iluzivní architekturou a motivy květin, ovoce, zvířat i lidských postav. Na klenbě se objevují čtyři živly, roční období a papoušci; tato výmalba vznikla po roce 1857.
V ložnici se zachovala také starší výzdoba z doby před romantickou přestavbou. Zvláštní pozornost zaslouží malba Rozsévače, do níž je realisticky vložen pohled na starší podobu jirenského zámku. Obraz tak nepřímo dokumentuje, jak sídlo vypadalo ještě před velkou proměnou 19. století.
Park, dvůr a proměny ve 20. století
Zámek stojí nad mělkým údolím Jirenského potoka a obklopuje jej park, terasy, ohradní zeď, hospodářský dvůr a drobné parkové stavby. Historický areál měl přibližně jedenáct hektarů, tři rybníky, zimní zahradu i exotické dřeviny. Na ostrůvku někdejšího rybníka stával čínský pavilon. Zámecké sídlo bylo zároveň centrem hospodářsky významného panství s pivovarem, sladovnou, mlýnem, kovárnou, vinopalnou a cukrovarem.
V 18. století sloužily Jirny také dominikánkám od svaté Anny jako letní byt a zotavovna. Roku 1805 získal panství podnikatel Jakub Veith, který je později věnoval své dceři Kláře Wagnerové. Zámek i interiéry však v dalších desetiletích poškodila zanedbaná údržba a požár v roce 1940. Část maleb byla restaurována v 50. letech a Navrátilovy malby v ložnici prošly samostatnou obnovou v roce 1984.
Památka mimo běžný turistický provoz
Po znárodnění v roce 1948 se původně propojený areál rozdělil a podle historických podkladů utrpěl také inventář. Později byl v zámku umístěn depozitář Akademie věd ČR. V roce 1991 se majetek vrátil rodině původního majitele.
Jirenský zámek je dnes nemovitou kulturní památkou, vedenou v evidenci pod číslem ÚSKP 24355/2-2074. Nachází se na adrese Zámecká 1, západně od historického jádra obce. Podle obecních informací po opravě slouží jako sídlo firmy a veřejnosti není běžně přístupný. Při návštěvě Jiren je proto možné areál vnímat především zvenčí; případný vstup je vhodné předem ověřit. I bez prohlídky však zámek připomíná, jak působivě mohou v jediné stavbě vedle sebe existovat tvrz, barokní sídlo, romantická architektura i malířská výzdoba 19. století.