Na první pohled by ji člověk mohl považovat za drobný barokní zámek. Budova v Tuklatech má výraznou kompozici, stojí na návrší u kostela a její půdorys připomíná reprezentativní architekturu šlechtických sídel. Přesnější označení však zní bývalá barokní fara čp. 19. Historické doklady o tom, že by zde někdy stál zámek, nejsou známé. Název „Zámek Tuklaty“ se objevuje spíše v popularizačních a turistických materiálech.
Fara jako barokní architektonický experiment
Dnešní stavba vznikla v letech 1729 až 1730 na místě starší a zchátralé fary. Její vybudování podpořila Marie Terezie Savojská, majitelka škvoreckého panství, významně se na financování podle dostupných údajů podílel také páter Václav Pečený. Konkrétní architekt není spolehlivě doložen. Stavba bývá spojována s okruhem Františka Maxmiliána Kaňky, který pro škvorecké panství pracoval, jeho autorství však zůstává pouze hypotézou.
Největší pozornost přitahuje půdorys ve tvaru svatoondřejského kříže. K centrálnímu osmibokému až oválnému prostoru se připojují čtyři diagonálně uspořádaná křídla. Takové řešení působí na venkovskou faru neobyčejně velkolepě a je bližší centrálně komponovaným zámeckým stavbám. Vzhledem může tuklatská budova připomenout například Veltrusy, Karlovu Korunu nebo Liblice. Podobnost ale neznamená, že měla stejný účel nebo že byla původně zámkem.
Devatero dveří a stopy původního života
Neobvyklé uspořádání je patrné také uvnitř. Z centrálního sálu vede devatero dveří do okolních místností a chodeb. V objektu se dochovaly nebo byly obnoveny některé původní prvky, například dřevěné schody, podlahy a barokní trámové stropy. Zmiňován je také barokní prevét, tedy historické hygienické zařízení, které dnes nabízí zajímavý detail k představě o každodenním životě v někdejší faře.
Budova nebyla izolovaným sídlem. Stojí v historickém jádru Tuklat v bezprostředním sousedství kostela Narození svatého Jana Křtitele a barokní zvonice. Ta je pozůstatkem původní tvrze a připomíná, že návrší mělo význam dávno před vznikem současné fary. Památkově chráněný areál zahrnuje také vstupní bránu, ohradní zeď, sýpku, hospodářskou budovu a příslušné pozemky.
Od chátrání k postupné obnově
Fara sloužila svému původnímu účelu až do roku 1953. V dalších desetiletích se její využití proměnilo: sídlil zde například místní národní výbor a část prostor fungovala jako sklad knih. Necitlivé úpravy ve druhé polovině 20. století zasáhly do podoby celého areálu. Zanikla část jižního traktu i většina hospodářských objektů, poškozena byla štuková výzdoba a odstraněna kachlová kamna.
Od 90. let je objekt v majetku obce Tuklaty, která se pustila do jeho postupné obnovy. Opravy probíhají po etapách, podle dostupných informací výrazněji od roku 2015. V roce 2018 se do obnovených prostor přestěhoval obecní úřad. Záchrana tak není jen odbornou snahou o uchování historické stavby, ale také praktickým využitím památky pro současnou obec.
Co čekat při návštěvě Tuklat
Bývalá fara je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 37666/2-868. Dnes v ní sídlí Obecní úřad Tuklaty a podle dostupných informací také malé školní muzeum věnované historii místního vesnického školství. Nejde však o běžně provozovaný zámek s pravidelnými prohlídkovými okruhy. Možnost návštěvy interiéru je proto vhodné předem ověřit u obce; starší informace uvádějí přístup po dohodě.
Nejlepším orientačním bodem je kostel se zvonicí v centru Tuklat. Fara stojí na adrese Na Valech 19, 250 82 Tuklaty. Při krátké návštěvě má smysl vnímat celý historický celek: kostel, zvonici jako připomínku tvrze, neobvyklou barokní hmotu bývalé fary i dochované prvky jejího areálu. Právě spojení výrazné architektury, venkovského prostředí a příběhu postupné obnovy dává Tuklatům místo mezi pozoruhodnými, byť méně známými památkami středních Čech.