Fotografie Alžběty Jungrové nejsou ve Volmanově vile vystavené jako izolované obrazy na stěnách. Vznikaly přímo v interiérech domu a v přilehlém parku a jejich instalace využívá sklo, keramiku, průsvitné textilie, odrazové plochy i další polopropustné materiály. Výsledkem je výstava, která návštěvníka nevede jen od jednoho snímku ke druhému, ale nutí ho vnímat obraz společně s prostorem, světlem a samotnou stavbou.
Příběh domu, který se mohl odehrát jinak
Výstava Bez konce a začátku je ve Volmanově vile v Čelákovicích k vidění od 28. května do 31. srpna 2026. Kurátorkou projektu je Blanka Čermáková z Trafo Gallery. Jungrová na souboru pracovala přibližně dva roky a vytvořila imaginární historii vily – nikoli rekonstrukci doložených událostí, ale představu života, který se v domě mohl odehrávat.
Volmanova vila měla být domovem průmyslníka Josefa Volmana a jeho rodiny. Na jejím zadání a dispozicích se podílela také jeho dcera Ludmila, známá jako Luďa Volmanová, která v ní chtěla vychovávat své dvě malé děti. Politické změny po roce 1948 však rodinu přiměly vilu opustit. Dům přešel pod národní podnik TOS Čelákovice a v letech 1952 až 1990 sloužil mimo jiné jako mateřská škola.
Právě tato nenaplněná možnost rodinného života je jedním z klíčů k výstavě. Ústřední postavou Jungrové je žena – vypravěčka, aktérka i nositelka emocí. Výstava tak pracuje s ženskou stopou spojenou se vznikem domu, zároveň ale zůstává volnou autorskou interpretací, nikoli historickým dokumentem.
Funkcionalismus, který není strohý
Volmanova vila vznikla v letech 1938 a 1939 podle návrhu Karla Janů a Jiřího Štursy. Patří k nejvýznamnějším českým funkcionalistickým vilám druhé poloviny 30. let a ukazuje, že funkcionalismus nemusel znamenat pouze přísnou geometrii a účelovou strohost.
Janů a Štursa byli ovlivněni Le Corbusierem a zpočátku se hlásili k racionálně pojaté architektuře. Ve druhé polovině 30. let však do svých staveb začali zapojovat také psychologii, emoce, výtvarnost a surrealistické podněty. Volmanova vila proto bývá označována jako příklad takzvaného pocitového funkcionalismu.
Ostré linie se v ní setkávají se zakřivenými stěnami a organickými detaily. Interiér doplňuje travertin, mramor, chrom nebo exotická dřeva. Předsunuté terasy propojují dům s parkem a svým tvarem připomínají kapitánské můstky zaoceánských lodí. Střešní terasa, průhledy do zahrady a promyšlené vedení pohledů do okolní krajiny zase ukazují, že vila byla navržena jako celek, nikoli jen jako soubor místností.
Světlo jako součást instalace
Propojení Jungrové fotografií s architekturou není jen tematické. Instalace využívá vlastnosti samotných materiálů: průhlednost, odraz, vrstvení a proměnlivost světla. Obraz se podle místa a denní doby může částečně ztrácet, překrývat s interiérem nebo do něj naopak vstupovat jako další prostorová vrstva.
Ve Volmanově vile se světlo mění spolu s počasím i hodinou. Každá návštěva proto může nabídnout trochu jiný pohled na fotografii i na interiér, v němž je umístěna. Právě tady se současná tvorba s funkcionalistickou stavbou setkává nejpřirozeněji: vila sama pracuje se světlem jako s důležitým nástrojem architektury a výstava tento princip rozvíjí.
Od chátrání k veřejnému kulturnímu místu
Po roce 1990 vila podlehla chátrání a přišla o původní vybavení i řadu detailů. V roce 1996 ji koupila skupina čelákovických podnikatelů a následovala dlouhodobá obnova pod vedením studia TAK Architects a architekta Marka Tichého. Rekonstrukce respektovala dochované části i poznatky z průzkumů, laboratorních analýz a dobových fotografií. Za citlivou obnovu získala vila Cenu poroty v soutěži Stavba roku 2016.
Dnes je Volmanova vila nemovitou kulturní památkou a od roku 2022 také členem mezinárodní sítě Iconic Houses. Výstava Alžběty Jungrové tak zapadá do jejího současného života jako veřejně přístupného kulturního místa. Návštěvník zde neuvidí jen fotografie, ale také dům, jehož architektura je sama o sobě výtvarným zážitkem.
Prakticky: Vila stojí v ulici Stankovského 1200/46 v Čelákovicích. Na výstavu je nutná předchozí rezervace a vstupenka na samostatnou výstavu není totožná s komentovanou prohlídkou vily. Protože některé programové přehledy uvádějí poslední termín už 30. srpna, zatímco oficiální informace pracují s datem 31. srpna 2026, je vhodné před cestou ověřit aktuální dostupnost přímo u provozovatele.