Jen málokterá česká obec má na tak malém prostoru tolik výrazných středověkých stop. Ve Vyšehořovicích na Praze-východ stojí rozsáhlá zřícenina tvrze, vedle barokního kostela sv. Martina se dochovalo presbyterium staršího chrámu a nedaleko něj přežívá mohutná historická zvonice. Nejde přitom o tři izolované památky, ale o čitelný příběh proměny celé obce – od středověkého sídla přes hospodářský dvůr až po dnešní záchranné práce.
Od vladyckého sídla k sýpce
Vyšehořovice jsou písemně doloženy už k roku 1178, kdy zdejší popluží daroval kníže Soběslav II. vyšehradské kapitule. Samotná tvrz vznikla pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Jejím nejstarším jádrem byla kamenná věžovitá stavba se čtyřmi zděnými podlažími, kterou zřejmě chránilo lehké palisádové opevnění.
Ve 14. a 15. století na tvrzi sídlili vladykové z Vyšehořovic. Jejich erb nesl dubovou větev a k nejstarším známým představitelům rodu patřil Havel z Vyšehořovic. Jeho syn Budislav působil jako veřejný notář a později se stal kaplanem arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Výraznou přestavbu zahájil před rokem 1410 pražský měšťan Zikmund Rokycanský. Starší věž začlenil do většího opevněného areálu s obvodovou hradbou, valy a vstupem přes padací most. Přestavba však nejspíš zůstala nedokončena, protože Rokycanský zemřel už roku 1413.
Po připojení Vyšehořovic k panství Přerov nad Labem v roce 1547 se tvrz ještě upravovala. Zasypal se vodní příkop, starší gotický vjezd byl zazděn, vznikl nový vstup a obvodové zdi se zvýšily. Na konci 16. století už sídlo přišlo o obytnou funkci a proměnilo se v mohutnou panskou sýpku. Renesanční či manýristická atika, drobná okénka a zbytky sgrafit dodnes připomínají tuto etapu. Zápis z roku 1693 pak popisuje přízemí původní věže jako kurník a horní podlaží jako sklad obilí.
Ruiny, které odhalily minulost
Dnešní zřícenina ukazuje části paláce, obvodové hradby, mladší sýpková okna, pozůstatky sgrafit i sklep se studnou. V jižní stěně je patrné střílnové okénko, z něhož bylo možné sledovat prostor před hradbami směrem k návsi.
Původní věž byla kvůli špatnému stavu odstraněna po roce 1860. Její základy, dlouhé přibližně osm a široké sedm metrů, se podařilo znovu odhalit při archeologickém výzkumu v roce 1998. Výzkum přinesl keramiku z 15. a 16. století, kovové předměty, kamenné brousky i mince. Mezi nálezy byl také měděný peníz s jednostrannou ražbou českého lva, patrně dobový padělek z poloviny 15. století.
Záchrana tvrze má i novodobou kapitolu. Po zřícení jihovýchodního nároží na jaře 1994 začaly zajišťovací práce. Od roku 2008 se na obnově podílí spolek Přátelé vyšehořovické tvrze a v roce 2017 bylo znovu vyzděno jihovýchodní nároží se zazděnou gotickou bránou. Památka tak není jen romantickou kulisou, ale místem, kde je možné sledovat průběh dlouhodobé konzervace.
Starý kostel není pouze románský
O kostele sv. Martina se někdy mluví jako o románském, přesnější je však označení románsko-gotický nebo raně gotický. Stavba patrně vznikala ve druhé polovině 13. století až na počátku století následujícího a podle obecních podkladů byla vysvěcena roku 1329.
Z původního chrámu se zachovalo především čtvercové presbyterium s křížovou klenbou a hrotitým triumfálním obloukem. Pozornost si zaslouží původní okenní prvky a kamenné architektonické detaily. Na severní straně se dochovalo sanktuarium s profilací, trojúhelným tympanonem a fiálami z doby po polovině 14. století. Některé části zdobí i motiv stylizovaných vinných ratolestí.
Loď starého kostela byla zbořena při výstavbě nového barokního kostela v letech 1769 až 1770. Presbyterium však zůstalo stát jako působivé torzo vedle mladší stavby a dodnes ukazuje, jak se sakrální architektura v obci proměňovala.
Zvonice s neobvyklou renesanční tváří
Západně od kostela stojí pozdně gotická zvonice, pravděpodobně z druhé poloviny 15. století. V letech 1562 až 1569 prošla renesanční úpravou. Mohutná hranolová stavba z místního pískovce má dvě podlaží, rozměry přibližně 11 krát 8 metrů a zdivo silné až 1,9 metru.
Její původní podobu připomínají vysoká hrotitá okna, renesanční atika, stopy psaníčkových sgrafit a listového vlysu. V interiéru se nachází také renesanční sklípek, jehož část je zavalená. Zvonice vyhořela spolu s kostelem v roce 1677 a obnovena už nebyla. Právě neobvyklé spojení gotické mohutnosti a renesanční atiky z ní činí jednu z nejzajímavějších staveb v obci.
Její stav však vyžaduje opatrnost. V roce 2024 získal projekt statického zabezpečení příspěvek 80 000 korun a podle informace obce z června 2025 se připravovala oprava rozdělená do tří až čtyř etap. Aktuální stav prací je vhodné před návštěvou ověřit.
Tip pro návštěvu
Vyšehořovice se dají projít jako krátká historická trasa od návsi k tvrzi a přes silnici ke kostelu, starému presbyteriu a zvonici. Tvrz obec označuje za veřejnosti nepřístupnou, zatímco jiné informace připouštějí volný přístup či komentovanou prohlídku po předchozí domluvě. Podmínky se proto vyplatí ověřit u obce nebo spolku Přátelé vyšehořovické tvrze.
Zvonice je podle dostupných údajů nepřístupná a kvůli popraskanému zdivu není důvod pokoušet se vstupovat dovnitř bez povolení. Celý kostelní areál je navíc stále sakrálním a hřbitovním prostorem. K jeho atmosféře patří právě to, že vedle sebe uchovává několik různých podob české historie – a že jejich další existence závisí také na péči místních.