Staronová synagoga v Josefově není jen působivou gotickou památkou. Dodnes se v ní konají bohoslužby, a patří tak k nejstarším stále aktivním synagogám v Evropě. Právě tady se také odehrává jedna z nejznámějších pražských pověstí o Golemovi, umělé bytosti spojované s rabi Jehudou Löwem ben Becalelem. Historicky doložený je rabi Löw i jeho působení v Praze, nikoli však samotný Golem. Legenda se ve větší míře rozšířila až v 19. století.
Od ghetta k Josefovu
Území obklopené Starým Městem se do roku 1850 označovalo jako Židovské Město, dříve také Židovské ghetto. Po staletí zde žila pražská židovská obec, která vytvořila vlastní náboženské, kulturní i společenské zázemí. Dnes je Josefov nejmenším pražským katastrálním územím, jeho historická podoba se však dochovala jen částečně.
Na konci 19. století byla velká část staré zástavby určena k asanaci. Důvodem byly špatné hygienické podmínky i snaha modernizovat uliční síť. Staré domy ustoupily novým komunikacím, mimo jiné Pařížské, Maiselově a Široké. Z původního ghetta zůstaly především synagogy, Starý židovský hřbitov, Židovská radnice a několik dalších staveb. Právě díky nim lze dnes alespoň částečně nahlédnout do světa, který velká přestavba téměř vymazala.
Šest synagog, šest různých příběhů
Nejstarší z dochovaných staveb je Staronová synagoga, vybudovaná v poslední třetině 13. století. Její gotický interiér dodnes slouží náboženskému životu a připomíná významné rabíny, kteří jsou s pražskou obcí spojeni. Hrob rabiho Löwa se nachází na nedalekém Starém židovském hřbitově.
Maiselova synagoga vznikla v letech 1590 až 1592 díky Mordechaji Maiselovi, významnému bankéři, primasovi pražského Židovského Města a mecenáši. Maisel financoval také radnici, Vysokou synagogu, nemocnici a studovny. Nechal dokonce vydláždit hlavní ulice ghetta. Jeho původně renesanční synagoga byla po požáru i pozdějších úpravách změněna a při asanaci získala novogotický vzhled. Dnešní expozice v ní sleduje dějiny Židů v Čechách a na Moravě od 10. do 18. století.
Pinkasova synagoga, dokončená roku 1535, má dnes především pietní význam. Její stěny nesou jména téměř 80 000 židovských obětí šoa z Čech a Moravy. V patře se nachází také soubor dětských kreseb vytvořených v Terezíně v letech 1942 až 1944. Sbírka byla v roce 2025 zapsána do mezinárodního registru UNESCO Paměť světa.
Klausova synagoga představuje rané baroko. Vznikla v letech 1689 až 1694 na místě starších staveb, mezi nimiž byla modlitebna a ješiva, škola talmudického studia spojená s rabi Löwem. Nejmladší z hlavních synagog je Španělská synagoga z roku 1868. Její interiér s maurskou ornamentikou, zlacením a vitrážemi vznikl v 80. letech 19. století. Expozice zde vypráví o židovských dějinách v českých zemích v 19. a 20. století, včetně emancipace, holocaustu a poválečného období.
Hřbitov, který neměl kam růst
Starý židovský hřbitov patří k nejstarším dochovaným židovským pohřebištím v Evropě. Pohřbívalo se zde od roku 1439 do roku 1787 a dochovalo se více než 12 000 náhrobků. Protože byl prostor omezený a starší hroby se nesměly rušit, ukládala se zemina a další pohřby probíhaly ve vrstvách, podle některých odhadů až v několika úrovních nad sebou.
Mezi zdejšími hroby najdeme rabiho Löwa, učence Davida Ganse, vrchního rabína Davida Oppenheima i Mordechaje Maisela. Náhrobky nejsou jen jmény a daty. Jejich symboly někdy odkazují na původ nebo vlastnosti zemřelého: žehnající ruce připomínají kněžský rod kohenů, konvice levity a zvířecí motivy mohou souviset se jménem či rodovou tradicí.
Od památek k místu paměti
Židovské muzeum v Praze vzniklo roku 1906 právě v reakci na zánik části historického Židovského Města. Jeho úkolem bylo shromažďovat a uchovávat předměty, dokumenty a svědectví židovského života. Za druhé světové války nacisté využili josefovské synagogy jako skladiště konfiskovaného majetku. Část sbírek v muzeu zůstala proto, že jejich původní majitelé byli zavražděni.
Součástí návštěvnického okruhu jsou dnes Maiselova, Pinkasova, Klausova, Staronová a Španělská synagoga spolu s hřbitovem. Objekty leží jen několik minut chůze od sebe a na základní prohlídku je rozumné vyhradit dvě až tři hodiny. Hlavní okruh spravuje Židovské muzeum, Staronová synagoga má samostatnou správu a její režim se může lišit. Obřadní síň bývalého Pohřebního bratrstva u hřbitova navíc prochází rekonstrukcí.
Josefov proto není pouze souborem atraktivních historických staveb. Je místem, kde se v krátké procházce propojuje středověká tradice, modernizace města, živé náboženství i paměť obětí 20. století. V roce 2026 si Židovské muzeum připomíná 120 let od svého založení, což je další příležitost vnímat zdejší památky nejen jako kulisu Prahy, ale jako svědectví konkrétního lidského příběhu.