Trepanované lebky, egyptské mumie, posmrtné masky i modely dávných předchůdců člověka. Hrdličkovo muzeum člověka v Praze není velkou institucí s rozsáhlými sály, ale během jediné návštěvy dokáže nabídnout nečekaně komplexní pohled na člověka. Ukazuje ho jako výsledek evoluce, živý organismus, společenskou bytost i tělo, které podléhá nemocem, stárnutí a smrti.
Čtyři pohledy na člověka
Stálá expozice v budově Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve Viničné ulici je rozdělena do čtyř hlavních tematických celků. První sleduje evoluci lidského druhu, další se věnuje lidské variabilitě. Třetí část ukazuje vývoj jednotlivce od nitroděložního života přes narození a dospívání až po stáří. Poslední se zaměřuje na nemoci, tělesné odchylky a smrt.
Vývojovou řadu od australopitéka po moderního člověka představují trojrozměrné modely vytvořené podle skutečných paleoantropologických nálezů z Afriky, Asie a Evropy. V zoologické části si lze současně porovnat lidskou anatomii s tělesnými znaky lidoopů a připomenout, že člověk patří mezi primáty.
Co dokáže prozradit lidská kostra
Jedním z nejzajímavějších rysů muzea je schopnost číst z lidských ostatků příběhy jednotlivců i celých populací. Anatomická sbírka ukazuje, jak lze z kostry odhadovat biologický věk a pohlaví, rozpoznat některá onemocnění, zranění nebo známky násilí a někdy usuzovat na příčinu úmrtí. Zastoupeny jsou také kosterní projevy gigantismu, nanismu či achondroplazie.
Silný dojem vyvolávají autentické trepanované lebky z období stěhování národů. Trepanace spočívala v otevření dutiny lebeční a z kostních změn lze mimo jiné poznat, zda člověk zákrok přežil. Expozice tak nepřibližuje pouze dějiny medicíny, ale také odvahu, schopnosti a omyly lidí, kteří se pokoušeli léčit tělo dávno před vznikem moderní chirurgie.
Historickou kapitolu poznávání člověka připomíná frenologická sbírka. Dnes překonaná představa spojovala tvar lebky s povahovými vlastnostmi a schopnostmi. Muzeum ji představuje jako doklad toho, jak se vědecké poznání proměňuje a jak snadno mohou působivé teorie získat větší autoritu, než si zaslouží.
Mumie, masky a sbírky z cest
Výraznou součástí expozice je egyptská sbírka se třemi mumiemi z lokality Dér el-Medína. Doprovodné předměty přibližují mumifikaci a staroegyptskou představu, že zachování těla souvisí s existencí člověka po smrti. Jiný pohled na konec života nabízí sbírka posmrtných masek významných osobností. Najdeme mezi nimi například T. G. Masaryka, Jana Masaryka, Jana Evangelistu Purkyně, Ludwiga van Beethovena nebo Antonína Dvořáka.
Muzeum uchovává také materiály spojené s výzkumy českých badatelů. Šebestova sbírka, nazvaná podle antropologa, lingvisty a etnologa Pavla Šebesty, obsahuje odlitky obličejů, rukou a nohou i vzorky vlasů z jeho afrických výzkumů. Foitova sbírka zase souvisí s výpravou akademického sochaře Františka V. Foita z roku 1931 a zahrnuje plastiky a další doklady kulturních projevů afrických etnik. Historické označení sbírky věnované Pygmejům dnes muzeum zachovává jako součást názvu, současné texty je však vhodné chápat v dobovém kontextu.
Muzeum s příběhem Aleše Hrdličky
Instituce nese jméno antropologa Aleše Hrdličky, rodáka z Humpolce, který po emigraci do Spojených států vystudoval medicínu a proslul výzkumy mezi americkými indiány i ve východní Asii. O muzeu věnovaném antropologii uvažoval nejpozději od roku 1922, byl jeho hlavním finančním donátorem a podílel se na koncepci expozice. Spolu s českým antropologem Jindřichem Matiegkou stál u jeho zrodu.
Muzeum bylo na Albertově otevřeno 22. října 1937 a ještě v témže roce získalo dnešní název. Od roku 1952 sídlí v budově ve Viničné 7. Právě spojení univerzitního prostředí, historických sbírek a popularizace vědy dává místu osobitý charakter. Expozice není jen přehlídkou kuriozit, ale také připomínkou toho, jak se během desetiletí měnil pohled na lidské tělo, původ i rozmanitost.
Hrdličkovo muzeum člověka je přístupné především v rámci komentovaných prohlídek a po předchozím objednání. Kvůli omezené kapacitě je nutná rezervace, aktuální termín i podmínky je proto dobré ověřit přímo u muzea. Kromě prohlídek nabízí také vzdělávací programy a workshopy pro školy i veřejnost, například o lidské DNA, kostech, egyptských písařích nebo cestě od opic k lidem.