Na první pohled působí Kamýk nad Vltavou jako menší vodní dílo ve stínu mohutného Orlíku. Ve skutečnosti je jeho důležitým provozním partnerem. Nádrž vznikala v letech 1957 až 1962 souběžně s Orlíkem a jejím hlavním úkolem je vyrovnávat kolísavý odtok z jeho špičkově provozované elektrárny. Díky tomu omezuje prudké změny průtoku pod Orlíkem a pomáhá celé vltavské energetické soustavě fungovat účinněji.
Betonová hráz a elektrárna na jednom místě
Vodní dílo leží na Vltavě v říčním kilometru 134,730, těsně nad obcí Kamýk nad Vltavou. Jeho nejvýraznějším prvkem je betonová gravitační hráz dlouhá 158 metrů. Na její koruně se nacházejí čtyři přelivová pole se segmentovými uzávěry, která dokážou převést průtok až 2 035 metrů krychlových za sekundu.
Na levém břehu stojí vodní elektrárna se čtyřmi Kaplanovými turbínami. Každé ze soustrojí má výkon 10 megawattů, dohromady tedy elektrárna disponuje instalovaným výkonem 40 megawattů. Kamýk přitom neslouží pouze k výrobě elektřiny. Spolu s Orlíkem pracuje jako regulační stupeň a jeho provoz je dálkově řízen z dispečinku vltavské kaskády ve Štěchovicích.
Technická stavba, kterou si lze prohlédnout zvenčí
Kamýk je zajímavý jako ucelená ukázka poválečného vodohospodářství a energetické infrastruktury. K hrázi, elektrárně a přelivům se přidává také plavební komora na pravém břehu. Ta spojuje vodní úseky nad a pod kamýckým stupněm a umožňuje lodím pokračovat mezi kamýckou a slapskou nádrží.
Komora má rozměry přibližně 34 krát 6,5 metru a překonává výškový rozdíl až kolem 17 metrů. Pro menší sportovní plavidla je pozoruhodným doplňkem kolejová dráha s plošinovým vozíkem, která umožňuje jejich přepravu kolem hráze. Právě tato kombinace vodní cesty a pozemního technického zařízení dává Kamýku osobitý charakter.
Označení technická památka je však vhodné používat s opatrností. Není ověřeno, že by vodní dílo bylo samostatně zapsáno jako kulturní nebo technická památka. Přesnější je mluvit o významné technické stavbě, případně o příkladu poválečné vodohospodářské architektury.
Vltava pro lodě, ne především pro koupání
Nádrž má objem přibližně 12,98 milionu metrů krychlových, zatopená plocha činí kolem 195 hektarů a vzdutí se táhne zhruba deset kilometrů. Pro návštěvníka ale není nejzajímavější samotná velikost vodní plochy, nýbrž způsob, jakým je využívána. Kamýk osloví především vodáky, jachtaře, příznivce vodních sportů a všechny, kdo chtějí sledovat provoz na Vltavě zblízka.
Na klasické koupání se lokalita příliš nehodí. Do nádrže přitéká studená voda ze spodních vrstev Orlíku a ani v létě její teplota podle dostupných údajů obvykle nepřekračuje 18 stupňů Celsia. Mnohem větší smysl tu dává pozorování hráze, plavební komory a lodního provozu nebo výlet zaměřený na technické stavby vltavské kaskády.
Co vědět před návštěvou
Vodní dílo ani jeho technologické části nejsou běžně volně přístupné. Do elektrárny se lze podívat pouze při oficiálně vyhlášených prohlídkách či dnech otevřených dveří. V roce 2026 si Kamýk připomněl 65 let provozu a při této příležitosti se uskutečnil také jednorázový den otevřených dveří; podobné akce je vždy nutné ověřit podle aktuálních oznámení provozovatele.
Plavební komora bývá v provozu sezonně, zpravidla od května do konce září, konkrétní režim se však může měnit. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální podmínky u správce nebo Ředitelství vodních cest. Při pohybu v okolí je nutné respektovat zákaz vstupu do provozních prostor, manipulační režim vodního díla a bezpečnostní pokyny.
Kamýk se výrazně zapsal také do historie povodní. Při katastrofální povodni v srpnu 2002 vodní dílo převedlo průtok přibližně 3 000 metrů krychlových za sekundu a některé části opevnění i pravobřežní úsek pod hrází byly poškozeny. Elektrárna se do provozu vracela postupně ještě během listopadu téhož roku. I tato zkušenost připomíná, že Kamýk není jen kulisou u vody, ale živou a důležitou součástí Vltavy.