Pod brněnským Petrovem se nachází místo, které dokáže překvapit svou atmosférou. Kapucínské zahrady leží v těsné blízkosti katedrály svatého Petra a Pavla, přesto působí jako klidná zelená oáza oddělená od ruchu historického centra. Terasy, lavičky, trávníky a výsadba ovocných stromů tu vytvářejí prostor, kde se dá na chvíli zpomalit a podívat se na Brno z jiné perspektivy.
Z klášterního hospodářství veřejná zahrada
Zahrada původně sahala mnohem dál než dnešní zpřístupněné terasy. Navazovala na budovy biskupství a městské hradby a kapucíni v ní pěstovali to, co klášterní komunita potřebovala i využívala při výzdobě kostela. Byly zde vinice, ovocné stromy, zeleninové záhony i květiny.
Dnešní podoba se k této minulosti vědomě vrací. Nejde o park založený pouze na okrasných výsadbách. Rostou tu jabloně, mišpule, muchovník, vinná réva, byliny a květiny. Výsadba tak připomíná užitkovou zahradu, která měla praktický význam a zároveň dotvářela prostředí kláštera.
Desítky let chátrání a náročná obnova
Kapucínský řád vlastnil terasy až do 50. let 20. století. Tehdy klášter i přilehlé pozemky převzal komunistický stát. Po roce 1990 se areál včetně zahrad vrátil řádu, samotnému zpřístupnění ale předcházela dlouhá cesta.
Prostor byl ve špatném technickém stavu. Problémy způsobovala mimo jiné havárie kanalizace a také potíže spojené s nekvalitně provedeným podzemním krytem civilní ochrany. Zahrady proto byly v 90. letech uzavřeny a město Brno začalo hledat způsob, jak terasy opravit a znovu využít.
Významným krokem byla dohoda z roku 2014, na jejímž základě město získalo možnost zahrady dlouhodobě využívat. Pozemky přitom zůstávají ve vlastnictví kapucínského řádu. Po rekonstrukci se terasy veřejnosti slavnostně otevřely 23. dubna 2019. Obnova podle městských údajů stála bezmála 35 milionů korun.
Pod terasami se ukrývala středověká pec
Rekonstrukce nepřinesla jen novou podobu zahrady, ale také pozoruhodný archeologický objev. V hloubce několika metrů byla nalezena středověká pec na vápno. Její vznik se klade do období před vznikem kapucínského kláštera, tedy ještě před jeho založením v polovině 17. století.
Nález připomíná, že dnešní klidné terasy jsou součástí vrstevnatého městského prostoru. Nejde jen o pozůstatek klášterního hospodářství, ale také o místo, kde se pod současnou zelení zachovaly stopy starší stavební činnosti. Historie Brna se tu neukazuje pouze v podobě věží a zdí, ale také v archeologických vrstvách pod nohama návštěvníků.
Výhled, lavička a cesty kolem Petrova
Veřejnosti jsou zpřístupněny především druhá a třetí terasa. Nabízejí travnaté plochy, květinové a bylinkové záhony, ovocné dřeviny i místa k posezení. Z vyvýšených částí se otevírají pohledy na Brno, které dobře doplňují návštěvu nedalekých Denisových sadů.
Čtvrtou terasu v roce 2019 doplnila lavička Václava Havla od výtvarníka Bořka Šípka. Prostor souvisí také s Uličkou Václava Havla, která propojuje zahrady s Divadlem Husa na provázku. Díky tomu lze návštěvu spojit s procházkou od Petrova přes Denisovy sady, ulici Bašty a další historická místa v centru.
Do zahrad se přichází od katedrály svatého Petra a Pavla, případně z dalších okolních cest. Přístup bývá sezonní a aktuální režim je vhodné před návštěvou ověřit. Kapucínské zahrady nejsou totožné s kapucínskou hrobkou, s níž však tvoří přirozený historický celek. Nejlépe se hodí pro krátké zastavení, odpočinek a vnímání Brna jako města, kde se na malém prostoru potkává klášterní minulost, archeologie i současný veřejný život.