Nejcennější prostor Karlštejna neleží v obytných komnatách ani v reprezentativních sálech. Nachází se až na samém vrcholu stupňovitě vystavěného hradu, v nejvyšším podlaží přibližně šedesát metrů vysoké Velké věže. Kaple svatého Kříže tu nebyla zamýšlena jen jako místo modlitby. Karel IV. ji vytvořil jako duchovní centrum hradu a mimořádně chráněný prostor pro císařské insignie, svaté relikvie a nejcennější poklady.
Cesta vzhůru ke svatému Kříži
Karlštejn založil Karel IV. roku 1348. Už od počátku měl sloužit mimo jiné k uchování relikvií, královských pokladů a korunovačních klenotů. Uspořádání hradu přitom nebylo náhodné. Cesta návštěvníka stoupala od hospodářských a obytných částí přes Císařský palác a Mariánskou věž až k Velké věži, která představovala nejvyšší, symbolicky nebeskou sféru.
Kaple vznikla úpravou původně obytné komnaty ve druhém patře Velké věže poté, co se panovník rozhodl umístit na Karlštejn císařský korunovační poklad. Vysvěcena byla 9. února 1365. Její poloha i podoba měly zdůraznit, že zde uložené předměty nejsou obyčejným majetkem panovníka, ale součástí posvátného a státního řádu.
Obraz nebeského Jeruzaléma
Výzdoba kaple vychází ze symboliky biblického nebeského Jeruzaléma, města vystavěného z drahých kamenů. Spodní část stěn pokrývá mimořádně působivá inkrustace: drahokamy jsou zasazeny do zlacené a kolkované pastiglie, tedy do plasticky modelované vrstvy, která vytváří bohatý dekorativní povrch. V kombinaci se zlatem měl interiér působit jako pozemský odraz nadpřirozeného světa.
Také klenba byla promyšlena jako obraz nebes. Zlacené prvky a skleněné puklice či čočky vytvářejí dojem hvězdné oblohy. Člověk, který do kaple vstoupil, se tak ocitl v prostoru, kde architektura, světlo, barva i drahé materiály společně podporovaly náboženský význam místa.
129, nebo 130 obrazů světců?
Nejznámější částí výzdoby je soubor deskových obrazů Mistra Theodorika a jeho dílny. Obrazy představují světce jako symbolické nebeské vojsko. Podle dobového ideového programu měli ochraňovat císařské insignie a poklady království. Národní památkový ústav řadí tento soubor k vrcholům evropského středověkého umění.
V materiálech o Karlštejně se lze setkat s počtem 130 obrazů, současné návštěvnické a turistické informace však často hovoří o 129 dochovaných dílech. Rozdíl není vhodné bez dalšího vysvětlení rozhodovat. Podstatné je, že jde o jeden z nejucelenějších a nejpůsobivějších obrazových programů gotické Evropy.
Na severní oltářní stěně soubor doplňuje triptych Tommasa da Modena. Kaple tak není pouze přehlídkou Theodorikova díla, ale také dokladem širšího uměleckého programu dvora Karla IV.
Útočiště korunovačních klenotů
Význam kaple se naplno projevil v neklidných dobách. Na počátku husitských válek se Karlštejn stal útočištěm českých korunovačních klenotů. Nejpozději na jaře 1421 byly spolu s říšským pokladem odvezeny císařem Zikmundem do Uher. Roku 1436 se české korunovační klenoty na Karlštejn vrátily a hrad znovu hostil také nejdůležitější zemské písemnosti.
S Karlštejnem zůstaly s přestávkami spojeny téměř dvě stě let. Definitivně byly odvezeny 22. června 1619. Kaple proto fungovala nejen jako duchovní centrum, ale také jako součást promyšleného systému ochrany předmětů, na nichž spočívala symbolická autorita českého i říšského panovníka.
Památka chráněná před návštěvníky
Výjimečná výzdoba je zároveň velmi citlivá. Kaple byla v roce 1981 uzavřena kvůli zhoršujícímu se stavu. Náročné restaurátorské práce a řešení mikroklimatu trvaly řadu let a veřejnosti se znovu otevřela až v roce 2000. I dnes je proto přístup přísně regulován.
Kapli lze navštívit pouze v rámci výběrového okruhu Karlštejnské hradní kaple. Prohlídka trvá přibližně sto minut, její kapacita je omezená a rezervace je povinná. Součástí okruhu jsou také kostel Nanebevzetí Panny Marie, kaple svaté Kateřiny, bývalá sakristie, lapidárium, Velká obrazárna nebo pracovna Josefa Mockera. Aktuální termíny a podmínky se mění podle sezony, proto je dobré ověřit je před cestou.
Dnešní Karlštejn navíc není pouze autentickým obrazem hradu ze 14. století. Jeho podobu výrazně ovlivnila obnova vedená Josefem Mockerem na konci 19. století; práce v kapli pokračovaly až do roku 1905 a jejich postup byl už tehdy odborně kritizován. Právě v kapli svatého Kříže se tak potkává středověké jádro s dějinami moderní památkové péče. Její hodnota nespočívá jen v tom, co kdysi ukrývala, ale také v jedinečném spojení architektury, víry, panovnické moci a evropského gotického umění.