Nejvýraznější historickou stavbou náměstí v Kašperských Horách je chrám svaté Markéty. Na jaře 2026 se po osmi letech uzavřelo restaurování jeho hlavního barokního oltáře, který patří k nejcennějším prvkům zdejšího interiéru. Chrám tak návštěvníkům nabízí nejen pozoruhodnou architekturu, ale také dobře čitelný příběh města spojeného se zlatem, vírou a proměnami v průběhu staletí.
Od kostela svatého Linharta k dnešní svaté Markétě
Stavba vznikla ve 14. století v době, kdy se Kašperské Hory rozvíjely jako královské horní město. Původně byl kostel zasvěcen svatému Linhartovi, zatímco dnes nese jméno svaté Markéty. Trojlodní bazilika si uchovala gotickou stavební podstatu, především klenby v kněžišti a bočních lodích.
Podoba chrámu však není pouze středověká. Po požáru v roce 1863 následovaly úpravy v novogotickém duchu. K západnímu průčelí tehdy přibyla nová věž, která výrazně ovlivnila siluetu stavby a doplnila starší gotické jádro o prvek typický pro 19. století. Při pohledu z náměstí je tak možné sledovat několik různých etap vývoje jediné městské dominanty.
Barokní oltář jako obraz hornického města
Největší pozornost uvnitř chrámu přitahuje hlavní oltář z roku 1720. Bohatě řezaná barokní kompozice je osazena sochami andělů, apoštolů a světců. Ústřední obraz zachycuje svatou Markétu, které se klaní rodina místního havíře. Právě tento detail propojuje náboženský význam oltáře s každodenním životem lidí, jejichž obživa souvisela s těžbou zlata.
V sochařské výzdobě se objevují například svatí Petr a Pavel, Linhart, Vojtěch, Roch a Rosalie. Nejde jen o působivou dekoraci. Přítomnost jednotlivých světců připomíná patrony, ochranu před nemocemi i původní zasvěcení kostela. Oltář tak vypráví o duchovním světě barokního města a zároveň o sebevědomí komunity, která v době jeho vzniku bohatla díky hornictví.
Restaurování probíhalo v letech 2018 až 2026 a podle města šlo o nejrozsáhlejší odborný zásah do oltáře za více než tři století jeho existence. Práce stály téměř šest milionů korun a podpořil je mimo jiné Program regenerace městských památkových zón Ministerstva kultury. Obnovený oltář je proto jedním z hlavních důvodů, proč se do chrámu vydat znovu nebo jej zařadit do poznávání Šumavy.
Gotické klenby, křtitelnice a památky v interiéru
Jednotné zařízení chrámu pochází převážně z 18. století, ale mezi barokními prvky se dochovaly i starší památky. Patří k nim gotická kamenná křtitelnice, dřevěná soška Panny Marie ze 16. století nebo náhrobníky datované od 16. do 18. století. Presbytář doplňují vitráže z konce 19. století.
Zajímavým dokladem vazby na zdejší zlatonosnou krajinu je také monstrance, v níž se podle popisu chrámového vybavení nacházejí hrudky zlata vytěženého v okolí. Nejde o izolovaný motiv. Hornickou minulost připomínají rovněž mlýnské kameny vystavené u kostela. Pocházejí ze zlatorudných mlýnů, kde se drtil zlatonosný křemen. Podle historických zpráv jich v okolí za vlády Jana Lucemburského pracovalo více než 300.
Kohoutí kříž a procházka po stopách zlata
U východní stěny chrámu stojí Kohoutí kříž z Nicova. Lidová památka z roku 1890 je zhotovena z kovaného železa a stříhaného plechu a znázorňuje nástroje Kristova umučení. V sousedství kostela tak návštěvník během krátké procházky uvidí sakrální umění, připomínku těžby i výrazný prvek lidové zbožnosti.
Chrám leží přímo v centru Kašperských Hor a jeho návštěvu lze spojit s barokní radnicí, Muzeem Šumavy nebo hornickým kostelem svatého Mikuláše. Interiér nemusí být přístupný v pravidelném režimu; před cestou je proto vhodné ověřit aktuální možnosti u města nebo místní farnosti. Pokud se dveře otevřou, čeká uvnitř místo, kde se gotická architektura, baroko a historie šumavského zlata setkávají v překvapivě kompaktním celku.