Stěna, která odhalila geologii dávného karbonu
Nejvýraznějším prvkem přírodní památky Kateřina je těžební stěna dlouhá přibližně 70 metrů a vysoká kolem 20 metrů. Na první pohled může připomínat běžný skalní odkryv, ve skutečnosti však vznikla lidskou činností. Je pozůstatkem bývalého povrchového lomu, kde se odstraňovalo nadloží před těžbou černého uhlí.
Odkryté horniny patří ke kladenskému souvrství, konkrétně k nýřanským vrstvám středočeského karbonu. Tvoří je hrubozrnné arkózové, místy kaolinické pískovce s tenkými vložkami slepenců. Tyto vrstvy původně ležely nad uhelnými slojemi v podložních radnických vrstvách. Návštěva Kateřiny tak nabízí názornou ukázku toho, co se při dobývání uhlí nacházelo nad samotným ložiskem.
Eroze vytvořila kužely i zemní pyramidy
Čas po ukončení těžby vtiskl stěně další podobu. Déšť, vítr a další přírodní procesy narušují její povrch a vytvářejí široké kužely, místy dokonce zemní pyramidy. Právě tyto tvary dávají lokalitě osobitý vzhled a připomínají, že zajímavé geologické útvary nemusí vznikat jen v nedotčené přírodě. Někdy je jejich základem prostor, který původně vznikl kvůli průmyslové činnosti.
Kateřina je proto zajímavá hned ve třech rovinách. Ukazuje geologickou stavbu území, připomíná náročnou práci horníků a zároveň dokládá, jak se těžební prostor postupně proměňuje v novou součást krajiny. Břasko přitom patřilo k oblastem, kde se černé uhlí dobývalo přibližně tři staletí.
Po stopách šachet a odvalů
Přírodní památka leží mezi Břasy a Vranovicemi v lese nazývaném V uhelných jam. Nejde tedy o izolovaný geologický útvar, ale o část rozsáhlejší hornické krajiny. V okolí se dochovaly odvaly, propadliny, odkryvy i další stopy po povrchové a hlubinné těžbě.
V bezprostřední blízkosti Kateřiny se nachází také zabezpečená šachta hlubinného dolu Terezie. Podle odborných popisů dosahuje její hloubka přibližně 23 metrů. Na dně někdejšího odklizu jsou patrné také vrstvy hornin a další pozůstatky spojené s těžebním obzorem. Tyto prvky pomáhají pochopit, jak se v prostoru střídaly různé způsoby dobývání uhlí.
Výlet po hornické naučné stezce
Kateřina se dobře hodí jako krátká terénní zastávka, ještě zajímavější je ale v kontextu naučné stezky Po stopách důlní činnosti na Břasku. Ta propojuje místa spojená s hornickou a průmyslovou minulostí Břas, Vranovic, Kříší a Stupna. Zajištěná šachta na dně odklizu v přírodní památce leží podle obecních podkladů přibližně 100 metrů východně od trasy stezky, mezi jejími prvními dvěma zastaveními.
Turistické podklady uvádějí délku stezky kolem 5,5 kilometru a osm informačních zastavení. Protože se značení a stav tras mohou v čase měnit, je vhodné před cestou ověřit aktuální informace u obce Břasy nebo přímo v terénu. Výlet lze pojmout jako geologickou vycházku i jako cestu historií regionu, v níž jednotlivé pozůstatky ukazují proměnu krajiny po útlumu hornictví.
Na co myslet při návštěvě
Přírodní památka Kateřina nemá jednoznačnou poštovní adresu. Pro orientaci je praktičtější využít mapové podklady a přístupové cesty v okolí Břas, Vranovic a Kříší, případně se držet trasy naučné stezky. Lokalita je určena především k pozorování z bezpečné vzdálenosti, nikoli k průzkumu důlních děl.
Hrana těžební stěny může být nestabilní a uvolňovat se. K propadům, šachtám ani k nezajištěným okrajům důlních prostor se proto nepřibližujte a nevstupujte do nich. Památku spravuje jako orgán ochrany přírody Krajský úřad Plzeňského kraje. Při ohleduplné návštěvě však Kateřina nabízí neobvyklý pohled na místo, kde se historie těžby, geologie a současná příroda setkávají v jednom prostoru.