Architektura není jen soubor staveb a zajímavých půdorysů. Ovlivňuje, kde bydlíme, jak nakupujeme, trávíme volný čas i jak se pohybujeme městem. Právě na tuto širší souvislost se zaměřuje stálá expozice 1956–1989: Architektura všem ve druhém patře pražského Veletržního paláce.
Výstava Národní galerie Praha, otevřená v prosinci 2022, sleduje československou architekturu, design a životní styl od poloviny 50. let do konce socialistického období. Neomezuje se přitom na známé stavby ani na estetiku betonu a panelů. Ukazuje, jak se představy o moderním životě promítaly do bytů, pracovišť, obchodů, kulturních institucí i veřejného prostoru.
Od světových výstav k panelovým sídlištím
Expozice je rozdělena do šesti tematických okruhů. Návštěvník se setká s tématy světových výstav EXPO, bytové otázky, technologií a komunikace, práce a spotřeby, kultury a volného času i takzvané kritické architektury. Jednotlivé části společně ukazují období, které nebylo zdaleka tak jednotvárné, jak se někdy traduje.
Na jedné straně je patrný optimismus spojený s technologickým pokrokem, novými materiály a představou dostupného moderního bydlení. Na straně druhé se objevují limity politického systému, nedostatek, unifikace i napětí mezi odvážnými architektonickými vizemi a možnostmi jejich uskutečnění. Právě toto střetávání ideálů s realitou patří k nejzajímavějším tématům výstavy.
Architektura se zde představuje jako součást širšího evropského příběhu studené války. Výstava se nesnaží československou zkušenost uzavřít do jednoduchého schématu Východ versus Západ. Místo toho ji vnímá jako případovou studii modernizace, politického vývoje a proměn společnosti v evropském kontextu.
Stavby, návrhy i obrazy každodennosti
Výběr vychází především ze Sbírky architektury Národní galerie Praha. Zastoupeni jsou například Václav Aulický, manželé Věra a Vladimír Machoninovi, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková nebo kolektiv SIAL z Liberce. Nechybějí architektonické projekty a návrhy, ale ani fotografie, dobové publikace a filmové materiály z Národního filmového archivu.
Díky tomu lze sledovat nejen to, jak měly stavby vypadat, ale také jak se o nich mluvilo a jakou roli měly hrát ve společnosti. Jedním z konkrétních příkladů je Nová scéna Národního divadla v Praze od Karla Pragera. Ta připomíná ambici vytvořit výraznou kulturní stavbu, která spojí progresivní konstrukční řešení s reprezentativní funkcí.
Podobně důležité jsou však i méně nápadné projekty a předměty. Výstava se dotýká hromadného bydlení, obchodních domů, infrastruktury, stavebních technologií, volného času i architektonických inovací 60. až 80. let. Návštěvník tak může přemýšlet, proč některá místa působí dodnes moderně, zatímco jiná se stala symbolem doby, která už skončila.
Veletržní palác jako součást příběhu
Samotná budova, v níž expozice sídlí, k tématu architektury přirozeně patří. Veletržní palác vznikl v letech 1925 až 1928 podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla. Funkcionalistická stavba původně sloužila Pražským vzorkovým veletrhům a ve své době bývala označována za největší stavbu svého druhu na světě.
Po druhé světové válce v ní působily podniky zahraničního obchodu. V srpnu 1974 palác téměř zničil rozsáhlý požár a jeho likvidace trvala několik dní. O dva roky později bylo rozhodnuto o rekonstrukci pro potřeby Národní galerie Praha. Ta se dokončovala až v 90. letech a slavnostní otevření galerijních expozic se konalo v prosinci 1995.
Historie budovy tak vytváří zajímavý protějšek k vystaveným projektům. Veletržní palác sám prošel proměnami, které odrážejí hospodářské i politické dějiny Prahy. Návštěva proto není jen cestou do minulosti československé architektury, ale také setkáním s jednou z významných pražských funkcionalistických staveb.
Co čekat při návštěvě
Veletržní palác najdete na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Budova je dostupná metrem C ze stanice Vltavská i tramvajemi. Podle aktuálních informací Národní galerie Praha bývá otevřena od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou, před cestou je ale vhodné ověřit aktuální režim.
Vstupenka do jedné sbírkové expozice platí současně pro všechny sbírkové expozice ve Veletržním paláci. Návštěvu Architektury všem lze proto spojit například s expozicemi věnovanými umění let 1796–1918, 1918–1938 nebo období 1939–2021. Budova je bezbariérová a nabízí výtahy, bezbariérové toalety i možnost zapůjčení invalidního vozíku.
V roce 2026 má expozici doplnit také dočasná intervence NGP 230: Příběhy Veletržního paláce. Od 24. do 27. září má připomenout nerealizované návrhy rekonstrukce od Johna Eislera, židli Osaka Jaromíry Šimoníkové z EXPO 70 i neonové prvky odkazující k někdejším firmám v budově. Nejde o novou stálou část expozice, proto je před návštěvou dobré ověřit aktuální termíny a rozsah instalace.