Osud uměleckého díla nekončí jeho vystavením v galerii. Někdy za ním stojí příběh nuceného prodeje, zabavení, přesunu do depozitáře nebo poválečného rozhodování o tom, komu má být vráceno. Právě takové příběhy představí Národní galerie Praha na přednášce Zabaveno, uloženo, navráceno: náprava nacistických konfiskací ve sbírkách Národní galerie Praha.
Setkání se uskuteční ve čtvrtek 15. října 2026 ve Veletržním paláci. Podle programu NGP je naplánováno od 16 do 17 hodin a je určeno široké veřejnosti. Vstupné má být zdarma, rezervace prostřednictvím GoOut je podle pořadatele nutná nebo doporučená. Protože se u akce objevují rozdílné časové údaje, je vhodné před cestou ověřit aktuální informace přímo v programu galerie nebo rezervačním systému.
Umění jako svědek zabaveného majetku
Přednáška se zaměří na období let 1938 až 1945, kdy nacistické úřady a jejich spolupracovníci zasahovali do majetku pronásledovaných osob. Nešlo vždy o stejný typ události. Vedle přímých konfiskací docházelo k nuceným prodejům, převodům pod nátlakem i k ukládání děl do veřejných institucí. Specifickým případem byly takzvané dary za vývozní povolení, při nichž lidé v kritické situaci odevzdávali část svého majetku, aby získali možnost opustit okupované území.
Výklad tak propojí dějiny umění s historií holokaustu i s právními otázkami. Ukáže, proč se některá díla vrátila původním vlastníkům nebo jejich dědicům krátce po válce, zatímco jiná se řešila až po desetiletích. Některé případy se dostaly na řadu v 90. letech, další souvisely se zákonem č. 212/2000 Sb., který zmírňuje některé majetkové křivdy způsobené holokaustem. U části kauz navíc zůstává otázka vlastnictví stále otevřená.
Provenience odhaluje skrytou historii
Důležitým nástrojem při hledání odpovědí je provenienční výzkum. Odborníci při něm rekonstruují vlastnickou historii konkrétního díla, procházejí archivní dokumenty a sledují jeho pohyb mezi majiteli, úřady, sběrateli a institucemi. Právě tak lze odhalit problematický převod z doby nacistické perzekuce, který by při pohledu pouze na současný stav sbírky zůstal skrytý.
Jedním z příkladů, který s touto problematikou souvisí, je sbírka židovského sběratele Josefa Polláka. Na jaře 1939 předal do tehdejší Národní galerie depozitum o 37 položkách. Po válce byla depozita restituována, část děl však zůstala v institucích na základě Pollákovy poslední vůle. Podobné příběhy ukazují, že navracení umění není jen otázkou evidence obrazů, ale také rekonstrukce rodinných osudů, právních vztahů a rozhodnutí učiněných v mimořádných dobách.
Pražská galerie s pohnutou historií
Místo konání dodává tématu další významovou vrstvu. Veletržní palác je od roku 1976 sídlem Národní galerie Praha a patří k výrazným stavbám českého funkcionalismu. Vznikl v letech 1925 až 1928 podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla. V srpnu 1974 jej téměř zničil rozsáhlý požár. O obnově se rozhodlo v roce 1976 a rekonstrukce byla dokončena až v 90. letech.
Dnes palác hostí mimo jiné expozice věnované umění dlouhého století, první republice, architektuře i modernímu umění. Návštěvu přednášky lze proto spojit s prohlídkou galerie; aktuální nabídku a přístupnost jednotlivých expozic je ale dobré ověřit předem.
Praktické informace k návštěvě
Přednáška se koná v Korzu Veletržního paláce na adrese Dukelských hrdinů 530/47 v Praze 7. K budově se dá dostat metrem C ze stanice Vltavská nebo tramvají na zastávky Veletržní palác a Strossmayerovo náměstí. Akce je součástí programu NGP nazvaného Mluvíme o umění.
Přednášející Zuzana Löbling vede právní oddělení Národní galerie Praha a věnuje se mimo jiné restitucím uloupeného umění. Setkání tak nabídne pohled na téma z pozice instituce, která o historicky zatížené sbírky pečuje, zkoumá jejich původ a zároveň řeší otázku, jak může právní postup přispět k nápravě křivd minulosti.