Jen málokteré místo v Praze nabízí na jednom místě tak široký pohled na českou kulturu 20. a 21. století. Veletržní palác, výrazná funkcionalistická stavba v Holešovicích, se stal jedním z hlavních sídel Národní galerie Praha a hostil také historickou expozici „1930–současnost: České moderní umění“. Ta sledovala proměny českého výtvarného umění od 30. let minulého století až k současným tendencím.
Od meziválečné avantgardy k novým směrům
Expozice představovala tvorbu malířů a sochařů, kteří zásadně ovlivnili podobu českého moderního umění. Návštěvníci se mohli setkat s díly Františka Muziky, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, Toyen, Zdeňka Sklenáře, Jana Kotíka nebo Václava Bartovského. Výběr připomínal, že česká umělecká scéna nebyla uzavřeným světem, ale reagovala na evropskou avantgardu, společenské otřesy i proměny každodenního života.
Výklad pokračoval přes poválečné období a tendence od 60. let. Zahrnoval například Informel, akční umění, Novou citlivost nebo postmodernu. Vedle sebe se tak ocitaly abstraktní i figurativní přístupy, experimenty s materiálem i díla, která se výrazněji obracela k veřejnému prostoru a společenským tématům. Právě v této šíři spočívala největší hodnota expozice: umožňovala sledovat nejen jednotlivé autory, ale také proměnu toho, co vůbec může být považováno za umělecké dílo.
Obrazy doplňovala architektura a sklo
Tehdejší koncepce se neomezovala na malířství a sochařství. Součástí byla rovněž prezentace poválečné české architektury prostřednictvím modelů, plánů a skic. Mezi připomínané realizace a návrhy patřil československý pavilon z Expo 58, plavecký stadion v Praze-Podolí nebo televizní věž na Ještědu. Pozornost dostaly také neuskutečněné projekty, mimo jiné návrhy manželů Machoninových a Karla Pragera. I díky tomu bylo možné vnímat architekturu nejen jako hotovou stavbu, ale také jako proces hledání a někdy i promarněných možností.
Výraznou část představovaly skleněné plastiky Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského nazvané „Oheň a sklo“. Díla připomínala, jak náročná práce s žárem a sklářskou technikou dokáže proměnit tradiční řemeslo v osobitou formu moderního umění. Sklo zde nebylo jen průhledným nebo dekorativním materiálem, ale médiem, které pracuje se světlem, hmotou, barvou i samotným vnímáním prostoru.
Výstava, která se v čase proměňovala
Podle dobových podkladů byla expozice umístěna ve druhém patře Veletržního paláce a v roce 2019 se rozšířila přibližně o dvě desítky děl z depozitářů Národní galerie Praha. Výběr tehdy připomněl například Zorku Ságlovou, Jiřího Sozanského, Barboru Klímovou, Václava Kopeckého nebo Svatopluka Klimeše.
Je však důležité vnímat název „1930–současnost“ jako označení dřívější koncepce. V aktuálním programu Národní galerie Praha už se tento název neobjevuje jako současná sbírková expozice. Veletržní palác dnes uvádí mimo jiné expozici „1939–2021: Konec černobílé doby“, která sleduje umění od druhé světové války do roku 2021, a samostatnou architektonickou expozici „1956–1989: Architektura všem“. Před návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální podobu programu.
Funkcionalistická ikona s dramatickým osudem
Samotný Veletržní palác stojí za návštěvu i bez ohledu na konkrétní výstavní titul. Budova vznikla v letech 1925 až 1928 podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla a původně sloužila Pražským vzorkovým veletrhům. Ve své době patřila k největším stavbám tohoto druhu na světě a dodnes zaujme rozměrem, čistými liniemi i důsledným funkcionalistickým pojetím.
Její historie však nebyla bez přerušení. V srpnu 1974 palác téměř zničil rozsáhlý požár. Národní galerii Praha byl přidělen o dva roky později, následná rekonstrukce probíhala dlouhodobě a část objektu se veřejnosti otevřela až v 90. letech. Dnešní návštěva tak spojuje dějiny umění s příběhem stavby, která několikrát změnila své využití a navzdory katastrofě zůstala významnou součástí pražské architektury.
Praktické informace pro návštěvu
Veletržní palác najdete na adrese Dukelských hrdinů 47, Praha 7. Běžná otevírací doba je podle údajů Národní galerie Praha od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou, před cestou je ale vhodné ověřit aktuální stav a nabídku expozic. Nejbližší spojení zajišťuje metro C, stanice Vltavská, a tramvajové zastávky Veletržní palác nebo Strossmayerovo náměstí. Pro zájemce o české umění, architekturu i historii Prahy představuje palác místo, kde se několik těchto příběhů přirozeně potkává.