Sucháčkovy paseky nedaleko Lačnova patří k místům, kde lze příchod jara pozorovat opravdu názorně. Jakmile se po zimě oteplí, na květnaté louce se objevují šafrány bělokvěté. Jejich počet se v jednotlivých letech mění podle počasí i způsobu sčítání, zpravidla se však mluví o tisících kvetoucích rostlin. Během krátké doby tak jinak klidná louka získá výraznou fialovou a bílou barvu.
Louka s významnou šafránovou populací
Přírodní památka leží v katastru obce Lačnov ve Zlínském kraji, na pravém údolním svahu Lačnovského potoka u stejnojmenné osady. Od obce je vzdálena přibližně jeden kilometr a chráněná plocha má asi 0,7 hektaru. Ochrana zde byla vyhlášena v roce 1999, a to včetně ochranného pásma.
Hlavním důvodem ochrany je šafrán bělokvětý, silně ohrožený druh české květeny. Jeho výskyt u Lačnova má dlouhou dokumentovanou historii. Jedna z prvních známých publikovaných zmínek pochází z roku 1905, kdy o šafránech psal učitel František Baier z nedalekého Křekova. Starší údaje hovoří dokonce o desítkách tisíc rostlin, novější pozorování ale ukazují, že početnost může mezi sezonami výrazně kolísat.
Odkud se šafrán na Valašsku vzal?
Původ místní populace není dodnes spolehlivě objasněn. V Lačnově se traduje, že se sem šafrán dostal se senem pro koně během napoleonských válek, snad z alpských oblastí. Jiná hypotéza spojuje jeho zavlečení s povozníky, kteří převáželi sůl a používali seno jako podestýlku pro koně. Jde však o místní tradice a domněnky, nikoli o historicky potvrzený příběh.
Jisté je, že šafrán se stal jedním ze symbolů zdejší krajiny. Sucháčkovy paseky přitom nejsou jediným místem v okolí, kde jej lze najít. K nejvýznamnějším lokalitám v lačnovské oblasti patří také přírodní památka Lačnov a Vařákovy paseky.
Více než jen jarní barevná podívaná
Hodnota chráněné louky nekončí s odkvětem šafránů. V její vlhčí části rostou například prstnatec májový pravý, tedy místní druh orchideje, dále suchopýr úzkolistý, blatouch bahenní, pomněnka bahenní, tužebník jilmový, vrbovka malokvětá, kozlík dvoudomý a různé ostřice. Na sušších místech se daří kokrhelu luštinci, krvavci totenu, kozí bradě východní nebo zvonku klubkatému.
Na rostlinnou pestrost navazuje také zajímavý svět hmyzu. Z motýlů tu byli zaznamenáni například otakárci, několik druhů ohniváčků a modrásek bahenní. Pro posledně jmenovaného je důležitý právě krvavec toten, na němž jsou jeho housenky závislé. Louka poskytuje útočiště také bramborníčku černohlavému, ťuhýku obecnému, křepelce polní a koroptvi polní.
Bez péče by louka postupně ztratila svou pestrost
Podobná místa nevznikají ani nepřežívají bez pravidelného hospodaření. Pro Sucháčkovy paseky je zásadní šetrné sečení a odstraňování posečené hmoty. Kdyby louka zarůstala nebo se na ní hospodařilo nevhodným způsobem, změnilo by se druhové složení porostu a šafránů by mohlo ubývat. Rozdíly v péči se podle odborných podkladů v minulosti skutečně promítly do vzhledu i početnosti zdejší vegetace.
Zlínský kraj v roce 2026 zveřejnil návrh nového plánu péče, který se zabývá další ochranou území a vhodným managementem. Protože jde o návrh, nelze jeho opatření automaticky považovat za již schválená, přesto ukazuje, že péče o malou louku zůstává aktuálním tématem.
Kdy se vydat na Sucháčkovy paseky
Největší šanci zastihnout šafrány v květu nabízí začátek jara. Přesný termín se ale rok od roku posouvá podle průběhu zimy a jarních teplot. Před cestou se proto vyplatí ověřit aktuální stav kvetení u obce Lačnov nebo v regionálních zprávách.
Sucháčkovy paseky jsou zvláště chráněným územím. Návštěvníci by měli zůstat na přístupových cestách, nevstupovat do porostu, netrhat květiny a louku nijak nepoškozovat. Právě ohleduplná návštěva umožní, aby se zde jarní šafránová podívaná zachovala i pro další roky.