Ostravské uhlí má svého legendárního objevitele. Podle místní tradice jím byl kovář Jan Keltička, jehož jméno dnes nese malé muzeum ve Slezské Ostravě. Příběh o muži, který si při práci všiml černého kamene a rozpoznal jeho zvláštní vlastnosti, patří k nejznámějším vyprávěním spojeným s počátky hornictví v regionu.
Keltičkova kovárna však zajímavě ukazuje i druhou stránku příběhu. Připomíná, že mezi regionální legendou a přesně doloženou historií nemusí být rozpor. Obojí je součástí paměti místa – jen je třeba vědět, co je tradice a co potvrzují prameny.
Muzeum v rodinném domě
Soukromé muzeum založili v roce 2000 manželé Svatopluk a Danuše Chodurovi. Vzniklo v přízemí jejich domu na adrese Keltičkova 136/6, nedaleko Slezskoostravské radnice. Není to velký institucionální areál, ale spíše osobní a pečlivě budovaná připomínka minulosti, která je s Ostravou spojena stejně silně jako těžní věže a hutě.
Expozice zabírá přibližně 42 metrů čtverečních a podle turistických údajů čítá kolem dvou tisíc předmětů. Ve vitrínách jsou kovářské i hornické nástroje, historické fotografie, hornické kroniky a uhelnaté zkameněliny. Další zemědělské a řemeslné předměty zůstávají v depozitáři. Sbírka tak nepřipomíná jen doly, ale také každodenní práci lidí, kteří v regionu žili a pracovali.
Samotný dům má podle dostupných popisů pocházet z roku 1866 a stát na starších základech. Klenuté stropy podtrhují jeho historický charakter. Při úpravách se navíc objevily pozůstatky kovářského provozu – kladiva, kleště a část rozbořené výhně. Na tomto místě údajně stávala Zámostská dvorská kovárna, jejíž podobu připomíná také fotografie z roku 1880.
Keltička, Burňa a rok 1763
Jan Keltička je historicky doložitelnou postavou, jeho přímé prvenství při objevu uhlí však nelze považovat za stejně jisté jako pozdější úředně zaznamenaný nález. Podle městských historických materiálů bylo první přesně lokalizované a ověřené naleziště uhlí na Ostravsku zaznamenáno v roce 1763 v údolí Burňa, tehdy v Polské Ostravě.
O nálezu podal zprávu kutnohorský šichtmistr Johann Anton Alis, který po uhlí pátral z podnětu klimkovického mlynáře Jana Augustina. Výskyt následně potvrdil báňský odborník Jan Jakub Lutz. Pravidelná těžba se ale nerozběhla okamžitě. Výraznější provoz začal až v roce 1787 za Františka Josefa hraběte Wilczka.
V muzeu tak vedle sebe stojí dvě vrstvy minulosti. První představuje Keltičku jako symbol místní tradice a kováře spojeného s černým kamenem. Druhá ukazuje pomalejší, úředně doložitelný proces, v němž se z náhodných nálezů a průzkumu postupně zrodilo skutečné hornictví.
Uhlí před průmyslovou Ostravou
Černé uhlí se v okolí Ostravy využívalo dávno před vznikem šachet. Archeologické nálezy z Landeku dokazují, že lovci mamutů používali uhlí ze slojí vystupujících na povrch jako palivo. Město tento nález označuje za první doložené použití černého uhlí člověkem na světě.
Novověká těžba však dlouho zůstávala pomalá a nepravidelná. Situaci změnil až rozvoj železářství a železniční dopravy v 19. století. Založení vítkovických železáren v roce 1828 a napojení na Severní dráhu Ferdinandovu v roce 1847 pomohly proměnit Ostravu v jedno z hlavních center těžkého průmyslu. Keltičkova kovárna připomíná dobu, kdy tento proces teprve začínal – v měřítku jednotlivých nástrojů, výhně a prvních hornických příběhů.
Malá zastávka s velkým příběhem
Před muzeem stojí kaplička zasvěcená svaté Hedvice, patronce Slezska, a také památník odkazující na hornickou minulost kraje. Návštěva se proto dá spojit s procházkou kolem Slezskoostravské radnice, Slezskoostravského hradu nebo dalších míst připomínajících industriální dědictví Ostravy.
Protože jde o soukromé muzeum s nepravidelným provozem, je vhodné domluvit si návštěvu předem telefonicky na čísle +420 777 194 658. Aktuální režim i případnou bezbariérovost je nejlepší ověřit přímo u provozovatelů. Odměnou je komorní setkání s historií, která není vystavena za zdmi velkého areálu, ale zůstává součástí konkrétního domu a ulice.