V brzkých ranních hodinách 2. dubna 2002 se dřevěný kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové proměnil téměř v trosky. Požár, který s největší pravděpodobností způsobila závada na elektroinstalaci, zničil většinu stavby. Zůstalo jen ohořelé torzo presbytáře a sakristie. Pro Hrabovou to nebyla pouze ztráta historické památky, ale také bolestný zásah do identity celé městské části.
Obnova ale přišla rychle. Díky spolupráci města, městského obvodu, církve, památkářů i místních obyvatel vznikla během přibližně dvou a půl roku dobová kopie původního kostela. Slavnostně dokončena byla 30. října 2004 a při té příležitosti byly vysvěceny také dva nové zvony.
Stavba na pomezí gotiky a renesance
Počátky kostela se kladou pravděpodobně do let 1524 až 1534. Jeho vznik souvisel s olomouckým biskupem Stanislavem I. Thurzou a držiteli paskovského léna. Dendrochronologické zkoumání ukázalo, že dřevo použité na původní stavbu pocházelo z jedlí pokácených po roce 1522. Kvůli rozsahu požáru však nelze přesný rok založení určit pouze tímto způsobem.
Architektura kostela je cenná tím, že propojuje pozdně gotické a raně renesanční prvky. Na původní podobě se uplatňovaly například pozdně gotické portály ve tvaru oslího hřbetu, zatímco portál mezi presbytářem a sakristií už nesl znaky nastupující renesance. Stavba tak připomíná dobu, kdy se v sakrální architektuře začaly proměňovat nejen tvary, ale i celkové výtvarné uvažování.
Podle městské encyklopedie patřil kostel mezi nejstarší dřevěné kostely svého druhu v České republice. Přesnější než podobná pořadí je však říci, že představoval mimořádně cenný doklad dřevěné sakrální architektury severní Moravy a Horního Slezska.
Proč se zachoval právě v Hrabové
Kostel po staletí sloužil Hrabové i sousední Hrabůvce. Na počátku 20. století se vedl spor o podobu a umístění nového společného kostela. Hrabůvka si nakonec postavila vlastní chrám a roku 1911 byla od Hrabové odfařena. Starý dřevěný kostel tak zůstal zachován, i když jeho původní funkce a význam se postupně proměňovaly.
S místem se pojí také pověst, podle níž byl kostel kdysi převezen z Metylovic. Historické doklady pro tuto verzi ale chybějí a s ohledem na jeho datování i stavební souvislosti ji nelze považovat za pravděpodobně doloženou skutečnost. Jisté naopak je, že kostel byl pro obyvatele Hrabové po generace místem bohoslužeb, křtů, svateb i pohřbů.
Replika, která nezapomíná na originál
Obnovená stavba zvenku navazuje na historický vzhled původního kostela. Nejde tedy o původní objekt zachovaný v celku, ale o věrnou repliku, jejíž autenticitu posiluje využití dochovaných ohořelých fragmentů. Některé z nich byly začleněny přímo do nové stavby jako připomínka požáru i dlouhé historie místa.
Interiér byl naopak řešen současněji a vzdušněji, mimo jiné podle návrhu architekta Marka Štěpána. Právě rozdíl mezi tradičním vnějším vzhledem a modernějším pojetím vnitřního prostoru ukazuje, že obnova nebyla prostým kopírováním. Její ambicí bylo navázat na minulost, ale zároveň vytvořit kostel živý a použitelný pro další generace.
Výlet za památkou i příběhem Hrabové
Silueta kostela se promítla do znaku městského obvodu a dodnes funguje jako jeden z nejvýraznějších symbolů Hrabové. Návštěva proto není jen krátkou zastávkou u historické stavby. Připomíná také sílu místního společenství, které po požáru podpořilo veřejnou sbírku a pomohlo památku vrátit do života.
Kostel je běžně přístupný během bohoslužeb. Prohlídku mimo jejich konání je vhodné předem domluvit s farností, zpravidla alespoň několik dní dopředu. Nachází se v ulici Jestřábského v Ostravě-Hrabové; aktuální časy bohoslužeb je dobré ověřit před cestou. Prohlídku lze spojit s naučnou stezkou Viléma Závady, která přibližuje historii Hrabové, její rybářskou tradici i někdejší tramvajové spojení.
Dřevěný kostel svaté Kateřiny tak není jen připomínkou minulosti. Je také příběhem o tom, že historická památka může po ničivém požáru znovu získat své místo v krajině i v životě obce.