Na první pohled je to dlouhá malba na opěrné zdi. Při bližším pohledu se však mural nad ostravskými Bazaly promění v obrazovou cestu dějinami města. Dílo ostravského výtvarníka Jana „Bogyho“ Lörincze dostalo název Zeď našeho kmene. Zeď záznamů a od roku 2022 připomíná, z čeho Ostrava vyrostla i co utváří její dnešní identitu.
Příběh začíná výkopem
Kompozice pracuje s motivy, které jsou pro Ostravu a celý region charakteristické. Podle autorova záměru začíná prvotním výkopem, jenž odkazuje na sté výročí Baníku Ostrava. Fotbalový klub a jeho někdejší stadion Bazaly přitom nejsou pouze sportovními symboly. Pro mnoho obyvatel představují důležitou součást místní paměti, sounáležitosti a městského kmene.
Obrazová cesta pokračuje přes velký třesk, vznik života a fosilní usazeniny k Landeku, uhlí a hornictví. Zachycuje také příchod lidí do Ostravy za prací, podzemní průzkum i období komunistické minulosti. Závěr se obrací ke svobodě a současnému městu. Jednotlivé výjevy přitom nemusí fungovat jako doslovná ilustrace učebnice dějepisu. Spíše vytvářejí souvislý proud asociací, v němž se geologická minulost potkává s průmyslem, sportem a společenskými dějinami.
Beton jako plátno i součást příběhu
Mural pokrývá opěrnou zeď dlouhou 202,46 metru a jeho plocha činí přibližně 1 000 metrů čtverečních. Autor záměrně nezakryl celý původní charakter betonu. Hrubá struktura zdi a surové tahy malby připomínají jeskynní kresby. Tím se dílo vrací k nejstarším lidským záznamům a současně odkazuje k pravěku a Landeku.
Právě spojení nedokonalého povrchu a výrazné kresby dává dílu osobitý charakter. Zeď nepůsobí jako uhlazená dekorace, která by pouze zpestřila zanedbané místo. Její materiál zůstává viditelný a stává se součástí sdělení. Ostravská historie je zde představena jako něco, co vyrůstá z konkrétní krajiny, horniny, práce a průmyslu.
Barvy z koksového prachu a cihel
Neobvyklý je také způsob, jakým vznikly použité pigmenty. Na mural padlo více než 500 kilogramů barev vyrobených ze stavebního a průmyslového odpadu. Mezi jejich suroviny patřil koksový prach z koksovny Jan Šverma v Mariánských Horách, cihly z bývalého dolu Jan Maria u Hranečníku a mletý vápenec.
Nejde jen o ekologický experiment. Materiál barev přímo souvisí s tématem malby. Uhlí, cihly i vápenec jsou součástí příběhu regionu, a tak se průmyslové pozůstatky proměnily v prostředek, kterým se tento příběh vypráví. Dílo díky tomu propojuje obsah s technikou: Ostrava není na zdi pouze zobrazena, ale v určitém smyslu je do ní i skutečně vepsána.
Od soutěže k veřejnému prostoru
Návrh vznikl jako vítěz mezinárodní soutěže Mural Bazaly, do níž se přihlásilo jedenáct návrhů. Zadavateli byly statutární město Ostrava a Moravskoslezský kraj, který je vlastníkem opěrné zdi. Před samotnou realizací kraj nechal opravit zeď i přilehlou komunikaci s chodníkem. Samotná malba vznikala od prvního srpnového týdne a dokončena byla v září 2022.
Na práci se podílel deset členů týmu vedeného Janem Lörinczem. Zapojili se také studenti ostravské Střední umělecké školy, Fakulty umění Ostravské univerzity a umělecké školy v Uherském Hradišti. Mural tak není jen autorským dílem, ale i výsledkem spolupráce několika generací a institucí, které se podílejí na kulturním životě regionu.
Tip na zastavení nad Bazaly
Zeď se nachází v městském obvodu Slezská Ostrava, v prostoru nad někdejším stadionem Bazaly. Nemá pokladnu ani otevírací dobu – jde o trvalé dílo ve veřejném prostoru, které lze pozorovat při procházce okolím. Přesná poštovní adresa samotné zdi není běžně uváděna; pro orientaci je důležitá právě lokalizace nad Bazaly.
Při návštěvě stojí za to sledovat mural jako celek a teprve potom si všímat jednotlivých motivů. Některé významy vycházejí přímo z autorova popisu, jiné mohou zůstat otevřené vlastní interpretaci. Protože malba leží podél komunikace, je nutné dbát na bezpečnost, nevstupovat do vozovky a respektovat případně ohrazené části prostoru.