Nejvýraznější příběh kostela Nanebevzetí Panny Marie v Klánovicích se neodehrává jen v jeho novorománských liniích, ale také ve vitrážích. Okna věnovaly při stavbě místní starousedlické rodiny a jejich jména jsou na nich zaznamenána. Dekorace tak není pouhou součástí interiéru: připomíná lidi, kteří se na vzniku zdejšího duchovního místa podíleli.
Kaple pro rozvíjející se Klánovice
Stavba vznikla v letech 1911–1912 původně jako kaple Matky Boží. Dnes je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a patří k místům, která dávají čtvrti její vlastní, místní měřítko. Klánovice jsou součástí Prahy, přesto si kostel zachovává charakter menší stavby spojené s komunitou, nikoli velké městské dominanty.
Na její stavbě se podle místní vzpomínky podílel také řemeslník ze Šestajovic, dědeček jedné z klánovických pamětnic. I taková drobná stopa rozšiřuje příběh kaple za hranice samotné obce: její vznik nebyl jen stavební událostí, ale i výsledkem práce lidí z okolí. Jméno architekta ve zjištěných údajích uvedeno není, a proto je přesnější mluvit o podobě stavby než jí připisovat konkrétní autorství.
Novorománská stavba v drobném měřítku
Kostel má obdélný půdorys a půlkruhové kněžiště. Nad vstupem se zvedá věžička s jedním zvonem, uvnitř je dřevěný chór. Jednotlivé prvky vytvářejí jednoduchý celek, který odpovídá někdejší kapli: nejde o rozsáhlou monumentální stavbu, ale o prostor určený především místnímu společenství.
Právě střídmé měřítko je pro návštěvníka zajímavé. Novorománský charakter se tu nespojuje s okázalostí, ale s jasně čitelným uspořádáním stavby. Věžička označuje kostel zvenčí, půlkruhové kněžiště uzavírá prostor pro bohoslužbu a dřevěný chór připomíná tradiční vnitřní členění. Do celku výrazně vstupují barevná okna, která stavbě dodávají osobitější tvář.
Vitráže jako paměť místních rodin
Vitráže zobrazují světce a jejich věnování zachycuje jména rodin, které je pořídily. Největší okno je kruhové a nachází se v průčelí; jeho motivem je Panna Marie. Okna tak spojují náboženský obsah s konkrétní historií Klánovic. Za každým věnováním stojí rodina, která se rozhodla zanechat v kostele trvalou stopu.
Takový detail dává návštěvě osobní rozměr. Vitráže nejsou jen barevnou výplní oken, ale také připomínkou doby, kdy se kaple budovala a místní lidé se na jejím vybavení podíleli. Jména ve skle propojují současného návštěvníka s někdejšími obyvateli, jejichž příběhy se jinak mohou z veřejného prostoru postupně vytrácet.
Interiér, který se proměňoval
Vnitřní vybavení doplňuje plastická křížová cesta a sochy svatého Josefa a Panny Marie. Podoba interiéru se však v průběhu času změnila. Při úpravách inspirovaných II. vatikánským koncilem byl odstraněn původní dřevěný oltář i malby. Podle dostupných informací je část oltáře stále k vidění v zadní části kostela; jeho současný stav je vhodné ověřit přímo na místě.
V roce 2005 přibyly varhany, které nahradily dosud používané harmonium. I tento zdánlivě drobný údaj ukazuje, že kostel není uzavřenou památkou beze změn. Jeho podoba se přizpůsobovala potřebám farnosti, zatímco vitráže a další zachované prvky dál připomínají starší etapy jeho příběhu.
Jak kostel navštívit
Kostel stojí na adrese Ke Znaku 13 v Praze-Klánovicích. Do Klánovic lze přijet vlakem a pokračovat pěšky nebo autobusem; konkrétní spojení je před cestou dobré ověřit. Pravidelná otevírací doba ani běžný režim prohlídek nejsou potvrzeny, proto je vhodné si přístup do interiéru předem ověřit u farnosti. I při krátké návštěvě zvenčí stojí za povšimnutí věžička, střídmá novorománská podoba a kruhové okno s Pannou Marií, které připomíná hlavní téma tohoto klánovického kostela: propojení víry a místní paměti.