Na okraji Úval čeká návštěvníky neobvyklé místo: skupina velkých kamenů poskládaných do spirály a kruhu uprostřed lesa. Úvalské menhiry působí jako zmenšené Stonehenge, jejich příběh je však současný. Nejde o archeologickou památku ani o pozůstatek pravěkého kultu, ale o novodobý venkovní areál, který od roku 2015 slouží jako hravý prostor pro děti, mládež i dospělé.
Spirála, kamenný kruh a nejvyšší menhir
Vstup do areálu symbolicky označují dva středně velké kameny. Od nich pokračuje cesta, která se postupně stáčí do spirály a návštěvníka přivádí k centrálnímu kamennému kruhu. Uprostřed stojí nejvyšší menhir, kolem něhož jsou rozmístěné další kameny v různých sestavách.
Součástí prostoru jsou také ploché dolmeny. Ty mohou posloužit jako kamenné stoly, lavičky nebo místa k odpočinku. Některé mají doplněné svislé kameny, které vytvářejí jednoduchá opěradla. Areál tak není jen na prohlížení – vybízí k zastavení, posezení i pohybu.
Kameny nejsou přírodními pravěkými menhiry. Jde o uměle vytvořené a opracované prvky, které mají připomínat narůžovělý pískovec. Jejich barevný odstín se může měnit podle světla a počasí, takže místo pokaždé působí trochu jinak. Stabilita kamenů je řešena pevným podložím, návštěvníci by ale měli při pohybu vždy přihlédnout k aktuálnímu počasí a povrchu.
Přírodní hřiště v bývalé hájovně
Areál vznikl v prostoru, kde dříve stávaly ruiny staré hájovny. Okolí bylo upraveno spolu s přístupovými cestami a vegetací, takže dnešní podoba kombinuje lesní prostředí s výraznými kamennými prvky.
Pro děti mohou být Úvalské menhiry malým přírodním hřištěm. Mezi kameny se dá hrát na schovávanou, hledat různé průchody, skákat nebo opatrně lézt. Dolmeny zase nabízejí místo pro svačinu a odpočinek. Nejde však o klasické certifikované hřiště s jednotnými herními prvky. Rodiče by proto měli děti doprovázet a posoudit, které kameny a výšky jsou pro ně bezpečné. Zvláštní pozornost si zaslouží kluzký povrch po dešti.
Jak se k menhirům vydat
Nejčastěji uváděný přístup vede z Úval z ulice Horova. Od odbočky mezi domy pokračuje pěšina a následně lesní cesta, která se v blízkosti areálu mění v mlatovou. U cesty má návštěvníky směrovat značka. Přesné parkovací místo přímo u menhirů není spolehlivě potvrzené, proto je rozumné počítat s pěším úsekem.
Úvaly jsou dobře dostupné vlakem z Prahy po trati směrem na Český Brod. Menhiry ale neleží bezprostředně u nádraží a je nutné pokračovat pěšky. Před cestou se vyplatí ověřit aktuální vlakové nebo autobusové spojení a také stav přístupových cest. U samotného areálu se běžně neuvádí občerstvení, vlastní pití a svačina se proto hodí.
Menhiry jako součást delšího výletu
Návštěvu kamenů není nutné plánovat jako samostatný krátký cíl. Úvaly nabízejí několik možností, jak výlet prodloužit. Navázat lze na Městskou naučnou stezku Úvaly, která má podle turistických údajů přibližně osm kilometrů a vede kolem devíti informačních tabulí. Pro rodiny může být zajímavá také Alej úvalských dětí.
Dalším cílem je rozhledna Vinice. Za dobré viditelnosti se z ní otevírají výhledy na Úvaly a Prahu, ale také na vzdálenější krajinu včetně Řípu, Bezdězu, Ralska, Ještědu, Krkonoš nebo Českého středohoří. Rozsah výhledu samozřejmě závisí na počasí a průhlednosti vzduchu.
Úvalské menhiry tak nejlépe fungují jako hravá zastávka na procházce. Děti zde dostanou prostor k objevování a pohybu, dospělí si mohou odpočinout v lese a celý výlet lze spojit s poznáváním města i okolní krajiny.