Jen málokterá památka v Pošumaví prošla během staletí tolika proměnami jako zámek Kněžice. Z původního kněžického sídla a součásti širšího velhartického panství se postupně stalo panské centrum, později reprezentativní secesní rezidence a nakonec také domov důchodců či hotel. Dnes je areál v soukromém vlastnictví a jeho význam nespočívá jen v architektuře, ale také v příběhu proměn, které odrážejí dějiny celého regionu.
Od tvrze k panskému centru
Kněžice byly původně spojeny s kněžským sídlem, tvrzí a dvorem. Ke kněžickému panství patřily také Petrovice, Vojetice, Vlastějov, Kochánov, Zbraslav a další statky. V průběhu přibližně šesti století se v držení zdejšího majetku vystřídalo jedenáct šlechtických rodů.
Významným mezníkem se stal rok 1589. Tehdy Jan Jindřich Plánský ze Žamberka, jehož jméno se v historických podkladech objevuje v různých podobách, proměnil dosavadní kněžickou faru na poplužní dvůr. Kněžice tak získaly výraznější postavení a zdejší sídlo začalo fungovat jako centrum panství.
Původní tvrz byla později upravována v barokním duchu. Dnešní areál tvoří vlastní zámek, hospodářský dvůr s ohradní zdí a někdejší zámecký park. K památce patří také zatravněná plocha se vzrostlými stromy pod areálem, která připomíná někdejší propojení sídla s okolní krajinou.
Secesní přestavba podle Leopolda Bauera
Nejvýraznější proměnu přinesly roky 1903 až 1906. Zámek i hospodářské budovy tehdy prošly rozsáhlými úpravami podle projektu Leopolda Bauera, profesora vídeňské akademie. Objednavatelem přestavby byl Oskar Heinschel-Heinegg, jehož rodina si Kněžice zvolila za své trvalé sídlo.
Právě tato přestavba vtiskla staršímu areálu jeho dnešní secesní charakter. Na zámku se tak setkávají různé vrstvy vývoje: pozůstatky staršího panského sídla, barokní úpravy a reprezentativní architektura počátku 20. století. Pro návštěvníka je zajímavé už samotné srovnání zámku s hospodářským dvorem, který připomíná praktické fungování někdejšího velkostatku.
Heinschel-Heineggové v Kněžicích žili do roku 1926. Zadlužený velkostatek tehdy koupil továrník Josef Janeček. O tři roky později přešel na Českou diskontní banku a následovala parcelace pozemků i hospodářského zázemí. Samotný zámek byl v roce 1939 prodán profesoru Miloši Seifertovi a Marii Novákové.
Proměny ve 20. století
Po druhé světové válce připadl zámek československému státu. V roce 1954 bylo rozhodnuto o zřízení domova důchodců. Po opravách začal jeho provoz 31. prosince 1955 a pokračoval až do roku 2002. Tato etapa výrazně ovlivnila moderní dějiny objektu a ukazuje, že zámek nebyl pouze reprezentativním sídlem, ale také místem každodenního života mnoha lidí.
V dubnu 2003 prodalo zámek město Sušice dánské společnosti NB Kněžice s.r.o. Po opravách a modernizaci byl 1. července 2004 otevřen jako hotel s restaurací. Dnes je objekt prezentován jako soukromé místo spojené s pobyty, rezervacemi a kulturním děním.
Zámek, který žije kulturou
Kněžice nejsou běžným státním zámkem s pravidelnými denními prohlídkami. Současný provoz se opírá především o soukromé využití a příležitostný program. V areálu se podle dostupných informací konají koncerty vážné hudby, výstavy, přednášky nebo jarmarky. Právě komorní kulturní akce mohou nabídnout možnost poznat historické prostředí jinak než při klasické návštěvě památky.
Aktuální program, případné prohlídky i přístup do jednotlivých částí areálu je nutné ověřit předem u provozovatele. Zámek se nachází na adrese Petrovice u Sušice 1, 342 01 Petrovice u Sušice. Pro informace lze využít kontakt info@zamek-knezice.com nebo telefon 704 240 760. Návštěvnický režim zámku, hospodářského dvora a parku nemusí být stejný.
Zámek Kněžice je tak především pozoruhodným dokladem dlouhého vývoje jednoho místa. V jeho příběhu se potkává středověké panství, barokní stavební tradice, vídeňská secese, poválečné společenské změny i současná snaha využít památku jako prostor pro kulturu v krajině Pošumaví.