Největší překvapení kostela svatého Jana Nepomuckého v Hradci Králové čeká uvnitř. Barokní prostor v areálu někdejšího královského hradu zdobí výrazná geometricky členěná výmalba, rostlinné ornamenty, syté barvy a zlacení. Jde o úpravu v beuronském stylu z roku 1887, která se v českém prostředí objevuje poměrně osobitě a vytváří zajímavý kontrast ke starší barokní stavbě.
Od královského hradu ke kněžskému semináři
Kostel stojí v ulici Na Hradě, v severozápadní části historického jádra Hradce Králové. Je součástí rozsáhlejšího areálu, který vznikal na místě bývalého královského hradu a zahrnuje také někdejší purkrabský dům a budovy kněžského semináře. Na jednom místě se tu proto potkávají gotické, renesanční i barokní stavební vrstvy.
Stavba kostela začala roku 1710 z podnětu královéhradeckého biskupa Tobiáše Jana Beckera. Dokončení a vysvěcení se spojuje s rokem 1721 a s biskupem Janem Adamem Vratislavem z Mitrovic. Jednolodní stavba má presbytář, kruchtu s varhanami, oratoře a boční kapli svatého Kříže. Už samotné zasvěcení odráží dobovou atmosféru: kult Jana Nepomuckého na přelomu 17. a 18. století rychle sílil a světec byl svatořečen v roce 1729.
Dvě výtvarné vrstvy v jediném interiéru
Výzdoba kostela není dílem jediného období. Starší nástěnné a nástropní malby vznikaly v letech 1751 až 1755 a jejich autorem byl František Antonín Šebesta, známý jako Sebastini. Tematicky se obracejí k příběhu svatého Jana Nepomuckého. Zachycují například zpověď královny Žofie, výslech světce u krále Václava IV., jeho smrt i oslavu na nebesích.
O více než sto let později prošel interiér úpravou v beuronském stylu. Na práci se podíleli němečtí benediktini působící v pražském Emauzském klášteře. Beuronské umění se inspirovalo raně křesťanskou a východní tradicí a dávalo přednost plošným kompozicím, pravidelnému ornamentu a symbolickému vyznění. Ve středu nástropní fresky se nachází beránek, kolem něj evangelisté se svými atributy a při okrajích andělé s hudebními nástroji.
S návrhem této výmalby bývá spojován Peter Lenz z Hohenzollernu, známý také jako Peter Desiderius Lens, zakladatel beuronské umělecké školy. Právě spojení barokního prostoru se zdobností 19. století dává kostelu jeho nezaměnitelný charakter. Není přitom přesné vnímat veškerou výzdobu jako jedinou beuronskou realizaci – v interiéru se prolínají starší malby se změnami z roku 1887.
Dělové koule ve zdech a obraz ukrytý před bitvou
Kostel připomíná také dramatické události prusko-rakouské války. Při bitvě u Hradce Králové v roce 1866 jej zasáhly granáty. Dvě dělové koule nechal tehdejší rektor semináře zazdít přímo v místech, kam dopadly. Nejde tedy jen o obecnou vzpomínku na válečné období, ale o konkrétní stopu, která zůstala součástí stavby.
V červenci téhož roku byl kvůli blížícím se bojům sejmut z hlavního oltáře obraz svatého Jana Nepomuckého. Byl navinut na dřevěný válec a ukryt, aby neutrpěl škodu. Dnes se podle dostupných údajů nachází v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí. Původní oltářní obraz tak připomíná, že ochrana uměleckých děl může mít v dějinách památek velmi praktickou podobu.
Kostel, který zůstává živým prostorem
Dnes se v objektu na adrese Na Hradě 91/3 nachází Městská hudební síň. Historický kostel tak neslouží pouze jako památka k obdivování, ale také jako prostor pro koncerty a další kulturní program. Příležitostně se zde konají rovněž bohoslužby, takže sakrální význam místa nezanikl.
Návštěva bývá nejčastěji spojena s konkrétní kulturní akcí nebo s bohoslužbou. Běžná turistická otevírací doba není stálá, a před cestou je proto vhodné ověřit aktuální program hudební síně či farnosti. Kdo se dovnitř dostane, měl by si nechat čas na prohlídku kleneb, zlacených detailů i výtvarného dialogu mezi Sebastiniho staršími malbami a pozdější beuronskou úpravou. Právě v této vrstvenosti spočívá jedna z největších hodnot kostela svatého Jana Nepomuckého.