Barokní fara v Kovářově má za sebou neobvyklou proměnu: dříve než se stala církevním sídlem, sloužila jako renesanční tvrz. Dnes připomíná několik vrstev místní historie – od šlechtického sídla přes barokní přestavbu až po dobu, kdy v budově sídlila obecní knihovna.
Od tvrze k faře
Podle obecního historického průvodce nechal tvrz zvanou Nový Kovářov vybudovat Jan Hruška z Trkova přibližně v polovině 16. století. Původní panské sídlo se později proměnilo ve faru, patrně kolem roku 1675. Nejde tedy o stavbu, která by vznikla najednou v roce 1739: právě tehdy začala její pozdně barokní úprava, dokončená v letech 1739–1740.
Rozdíl mezi jednotlivými etapami je na příběhu domu podstatný. Renesanční tvrz tvoří jeho starší základ, zatímco barokní přestavba mu dala podobu, kterou si s farou spojujeme dnes. Budova tak není jen ukázkou jedné architektonické epochy, ale dokladem proměny někdejšího šlechtického sídla v církevní objekt.
Fasáda, mansardová střecha i stopy uvnitř
Stará fara je rozložitá, podsklepená stavba přibližně čtvercového půdorysu o rozměrech zhruba 15 krát 15 metrů. Její fasádu člení plastické zdobné prvky a nad domem se zvedá mansardová střecha. Dochovaly se také historické konstrukce a prvky interiéru.
Zvláštní pozornost poutají detaily v horním patře. V jedné z místností se zachovala ornamentální malba na omítce datovaná rokem 1763 a také rokoková kachlová kamna. Jde o připomínku toho, že historickou hodnotu domu netvoří pouze jeho vnější podoba. Není však ověřeno, zda je interiér běžně přístupný veřejnosti, proto nelze počítat s prohlídkou těchto prvků bez předchozího ověření.
Zmizelý dvůr a sousední Kalvárie
Fara kdysi nestála osamoceně. K jejímu areálu patřil hospodářský dvůr, ovocná zahrada a rybník. Z někdejšího zázemí se velká část vytratila a prostor po areálu později změnila výstavba kulturního domu. Obecní průvodce uvádí rok 1967, jiné podklady zmiňují rok 1969; bez dalšího ověření proto není vhodné považovat jedno z těchto dat za jisté.
V sousedství fary stojí barokní sousoší Kalvárie, které nechal roku 1732 postavit zdejší farář Jan Šimon Diviš. Tvoří je mimo jiné sochy Panny Marie Bolestné a svatého Jana Evangelisty. Jejich autorství se tradičně připisuje F. M. Brokoffovi, jde však o údaj, který není potvrzen jako jistý. Fara a Kalvárie tak společně nabízejí krátkou, ale zajímavou zastávku při procházce centrem Kovářova.
Knihovna už sídlí jinde
Se starou farou se stále spojuje také obecní knihovna, ta však v budově už není. Podle informací obce tu sídlila do roku 2007, kdy se přestěhovala do prostor obecního úřadu na adrese Kovářov 63. Samotná fara má adresu Kovářov 1. Obec aktuálně neuvádí veřejné otevírací hodiny ani možnost prohlídky jejího interiéru.
Při návštěvě Kovářova se tedy vyplatí vnímat faru především jako historickou stavbu a pozůstatek rozsáhlejšího areálu, nikoli jako dnešní knihovnu. Její proměny se dají číst přímo v místě: v barokním průčelí, v dochovaných interiérových detailech i v okolí, kde někdejší hospodářské zázemí vystřídala novější zástavba.