Vysoké kamenné zdi, prázdná gotická okna a tráva, která prorůstá místy bez střechy. Klášterní kostel svatého Ondřeje v Kuklově nepůsobí jako běžná zřícenina. Stojí přímo mezi vesnickými domy a jeho otevřený prostor dodnes připomíná stavbu, která měla být mnohem velkolepější, než jakou se ji podařilo dokončit.
Paulánský klášter Rožmberků
Kuklov je dnes částí obce Brloh v okrese Český Krumlov. Leží přibližně tři kilometry západně od Brloha, v krajině Blanského lesa nad údolím Brložského potoka. Právě zde Rožmberkové roku 1495 usadili řeholníky řádu svatého Františka z Pauly, známé jako paulány. Kuklov se tak stal nejstarším paulánským klášterem v Čechách.
Před jejich příchodem tu už stával starší farní kostel svatého Ondřeje, písemně doložený k roku 1378. Jeho zdivo se podle památkových podkladů pravděpodobně částečně zachovalo v prostoru pozdější myslivny nebo sakristie. Nový klášterní kostel se začal budovat v prvních desetiletích 16. století, patrně kolem roku 1510. Na dochovaných portálech se objevují letopočty mezi lety 1508 a 1514 a stavební práce zde pokračovaly nejpozději kolem roku 1518.
Rozsáhlý záměr však zůstal nedokončený. Z dnešní stavby je nejvýraznější dochované torzo s pětibokým závěrem, vysokými obvodovými zdmi, opěráky a gotickými okny. Kostel nemá střechu ani stropní konstrukci. Některé popisy hovoří o zamýšleném trojlodí, jiné zdůrazňují především zachovaný presbytář. Jisté je, že původní projekt byl podstatně větší než část, která se dochovala.
Proč klášter zanikl
Paulánská komunita v Kuklově nevydržela dlouho. Zanikla během první poloviny 16. století; poslední paulán Martin zemřel podle dostupných údajů v Českém Krumlově někdy mezi lety 1545 a 1551. Před rokem 1555 byl z Kuklova převezen největší zvon do kostela v Křemži.
Přesný důvod zániku nelze shrnout jedinou bezpečně doloženou událostí. Svou roli mohly sehrát náboženské změny spojené s reformací, hospodářské potíže i celkový úpadek řeholního života. Z klášterních budov se postupem času staly spíše pozůstatky rozptýlené v obci. Část zdiva byla využita při stavbě okolních domů, takže areál dnes nepůsobí jako uzavřený klášterní komplex.
Klášter měl také hospodářské zázemí. Rožmberkové v okolí roku 1528 založili pivovar, který fungoval do roku 1556, a později zde existoval také dvůr. Podle regionálního historického zdroje opuštěný klášter a přilehlý dvůr během třicetileté války poškodila švédská vojska. Podrobnosti této události však nejsou v dostupných oficiálních podkladech rozvedeny.
Od klášterního torza k tvrzi Vlkov
Kuklov se do povědomí mnoha lidí zapsal také díky filmu. František Vláčil si zde vybral jednu z hlavních exteriérových lokalit pro historické drama Údolí včel. Film podle scénáře Vladimíra Körnera se natáčel od června do října 1967 a do kin přišel v květnu následujícího roku.
Torzo kostela ve filmu představovalo fiktivní tvrz Vlkov. Filmaři proto ruiny dočasně doplnili o dřevěné konstrukce, schody, oplocení, roubenou studnu a další prvky středověkého sídla. Vzpomínky pamětníků a filmových publicistů zmiňují také kovárnu s dobovým vybavením nebo velké úly vytesané z kmenů. Nešlo však o dochované součásti kláštera, nýbrž o filmové dekorace.
V příběhu, v němž hlavní role ztvárnili Petr Čepek a Jan Kačer, se střetává řádová poslušnost a fanatická víra s touhou po osobní svobodě. Nová digitalizace filmu z roku 2025 a jeho návrat k divákům v roce 2026 mohou znovu přivést pozornost i k místům, kde Vláčil své drama natáčel. Dnešní Kuklov se ovšem od filmové tvrze liší: většina kulis dávno zmizela a zůstalo především autentické kamenné torzo.
Výlet za hradem i přírodním chrámem
Kuklov není jen památkou k rychlému fotografování. Nedaleko kláštera se nacházejí také zbytky hradu Kuklov, známého rovněž jako Kugelweid nebo Kuglvajt. Hrad ze 14. století byl roku 1395 dobyt Rožmberky a následně zpustl. Návštěva tak spojuje dvě odlišné středověké vrstvy: vojenské sídlo a pozdější řeholní areál. V okolí lze navštívit i slovanské hradiště U Ondřeje.
Turistické materiály uvádějí okružní trasu z Brloha nebo Kuklova dlouhou přibližně 7,5 kilometru a vedenou k několika místním zajímavostem. Značení i stav cesty je vhodné před výpravou ověřit. Samotná zřícenina je veřejně přístupná, nejde však o klasický návštěvnický objekt s pokladnou a pravidelnými prohlídkami.
Počítat je třeba s nerovným terénem, otevřeným prostorem a opatrností v blízkosti historického zdiva. Protože torzo leží mezi domy, zaslouží si ohleduplnost k místním obyvatelům, zejména při parkování a fotografování. V průběhu roku se tu konají také koncerty, projekce a občanské svatební obřady. Pro kulturní program se místo někdy označuje jako přírodní chrám – pojmenování, které dobře vystihuje spojení gotických zdí, nebe a okolní zeleně.