Stačí se rozhlédnout po holašovické návsi a člověk pochopí, proč právě tady Prodaná nevěsta působí tak přirozeně. Štítově orientované usedlosti, zděné brány, drobné štukové ozdoby i hospodářské zázemí nejsou postavené pro potřeby představení. Stojí tu po generace. Když se mezi nimi rozehraje Smetanova opera, divák nesleduje děj před namalovanými kulisami, ale přímo v prostředí, které českému venkovu 19. století skutečně odpovídá.
Opera mezi skutečnými domy
Jihočeské divadlo uvedlo Prodanou nevěstu v Holašovicích v srpnu 2026 už pošesté. Představení se konala 26., 27. a 28. srpna přímo na návsi a každé z nich trvalo přibližně tři hodiny včetně přestávky. Na inscenaci se podíleli sólisté, sbor, orchestr a balet Jihočeského divadla, Dětský pěvecký sbor Jitřenka i více než dvě stě účinkujících podle údajů uváděných v souvislosti s projektem.
Úvodní večer přilákal také výrazné obsazení. V rolích Kecala a Mařenky vystoupili Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková; jejich účast byla avizována právě pro tento termín. V dalších večerech se sólisté alternovali. Hudební nastudování vedl David Švec, režii připravil Tomáš Ondřej Pilař a choreografii Světlana Mládková.
Holašovická náves přitom neslouží pouze jako působivá dekorace. Inscenace pracuje s reálnými prostory vesnice, jejími průchody, hospodářskými místy i vybavením. Výsledkem je open-air opera, v níž se hranice mezi scénou a běžným prostředím téměř stírá. Pohyb účinkujících získává díky tomu jinou měřítkovou i vizuální působivost než na klasickém jevišti.
Smetana mezi štíty selského baroka
Podoba Holašovic se s Prodanou nevěstou potkává nejen atmosférou, ale také časově. Režisér Tomáš Ondřej Pilař upozorňuje na datace na štítech domů, které odpovídají době, kdy Smetana své dílo psal. Architektura tak není neutrálním pozadím, ale přirozenou součástí výkladu opery.
Kostýmy tento vztah ještě posilují. Vycházejí z blatských krojů a při jejich tvorbě spolupracovala výtvarnice Dana Haklová s etnografy z několika jihočeských muzeí. Objevují se tradiční výšivky, regionální ornamentika, motiv rybí šupiny i velké blatské šátky zvané pleny. Hudba, kroje a vesnická architektura se tu neskládají do stylizované pohlednice, ale vytvářejí propojený obraz jižních Čech.
Prodaná nevěsta ostatně vznikla jako odlehčenější dílo. Původně byla v roce 1866 uvedena jako zpěvohra s mluvenými dialogy a definitivní podobu získala až ve čtvrté verzi z roku 1870. V Holašovicích se její humor, tanečnost i příběh o lásce a dohodnutém sňatku vracejí do prostředí, s nímž si ji mnoho diváků intuitivně spojuje.
UNESCO, které není skanzenem
Holašovice jsou součástí obce Jankov v Jihočeském kraji a na seznam UNESCO byly zapsány v roce 1998. Historické jádro tvoří 23 usedlostí kolem obdélné návsi. Najdeme tu také kapli svatého Jana Nepomuckého, kříž, kovárnu a malý rybník. Cenná není jen jednotlivá výzdoba domů, ale také zachovaný středověký půdorys, parcelace a celková urbanistická struktura.
Vesnice vznikla ve 13. století a první písemná zmínka pochází z roku 1292. Po morové epidemii na počátku 16. století byla znovu osídlena převážně německými poddanými vyšebrodského kláštera. Základní rozmístění usedlostí, doložené už urbářem z roku 1530, se v podstatě dochovalo dodnes. Charakteristická návesní průčelí pak získala dnešní podobu především při úpravách v 19. století.
Právě v tom spočívá další půvab opery pod širým nebem. Holašovice nejsou skanzenem, kde je všechno připravené jen pro návštěvníky. Většina budov je v soukromém vlastnictví a v historických domech se odehrává běžný život. Velká kulturní akce proto musí respektovat nejen památkovou hodnotu místa, ale také jeho obyvatele.
Co si v Holašovicích prohlédnout
Na návštěvu se vyplatí vyhradit více času než jen samotný večer v hledišti. Turistické informační centrum sídlí v bývalé české škole z let 1928 až 1965. Nabízí expozici zemědělského náčiní a dobových předmětů, fotografie i keramický model návsi s usedlostmi. Zájemci mohou využít také komentovanou prohlídku historického jádra, která trvá přibližně hodinu.
V okolí návsi jsou další místa spojená s místní historií a řemesly, například kovárna, Špejchar u Vojty, keramická dílna nebo Holašovická hospoda. Před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu jednotlivých objektů i možnosti parkování. Při návštěvě je zároveň důležité mít na paměti, že jde o živou obec: na soukromé pozemky se nevstupuje bez svolení a během velkých akcí je třeba řídit se pokyny pořadatelů.