Hrad Kozlov patří k místům, kde krajina vypráví stejně silný příběh jako samotná památka. Středověké sídlo stojí na skalnatém ostrohu v meandru řeky Jihlavy, přibližně kilometr jihozápadně od Kozlan. Po napuštění Dalešické přehrady v roce 1976 se však jeho okolí zásadně proměnilo. Přístupová cesta zmizela pod hladinou a hradní návrší se ocitlo na ostrově, případně poloostrově podle aktuální výše vody.
Malý hrad v dobře chráněné poloze
Kozlov nebyl rozsáhlým královským hradem, ale nevelkým opevněným sídlem, jehož poloha nabízela přirozenou ochranu. Prudké svahy ostrohu a skalní útvary činily přístup od řeky obtížným. Směrem k náhorní plošině chránil hrad příkop.
Jádro tvořila obytná věž o přibližných rozměrech 14 krát 14 metrů. Zdivo bývalo silné zhruba 2,4 až 3 metry a přízemní prostor mohl být rozdělen až do tří místností. K hradu patřilo také úzké předhradí dlouhé přibližně 70 metrů. Na jeho východní straně se nacházel asi třináct metrů široký příkop a příčná hradba, z níž se dochovala především terénní hrázka. Podél severní strany mohly stát dvě zděné budovy.
Dnes návštěvník neuvidí rozsáhlé zdi ani zachované palácové sály. Kozlov je především archeologickou lokalitou: dochovaly se zbytky zdiva obytné věže, základové partie, příkopy, valy a další stopy někdejšího opevnění. V zarostlém a skalnatém terénu nemusí být všechny relikty na první pohled snadno čitelné, právě proto má místo své kouzlo pro každého, kdo rád hledá historii v krajině.
Hrad v zázemí třebíčského kláštera
Vznik Kozlova se obvykle klade do doby po polovině 14. století. O jeho založení, prvních držitelích ani přesné funkci ale víme jen málo. Hrad stál na území třebíčského kláštera a zapadal do širšího systému jeho manských sídel a opevněných bodů mezi řekami Jihlavou a Oslavou.
Je možné, že Kozlov měl představovat protiváhu šlechtickému hradu Holoubku na opačném břehu Jihlavy. Regionální tradice jej zároveň spojuje s ochranou klášterního majetku a později s loupeživou posádkou. Právě s její likvidací může souviset zánik hradu. Přesné datum však není jisté. Některé údaje hovoří o poboření kolem roku 1440, jiné uvádějí rok 1466. Opatrnější je říci, že Kozlov zanikl v průběhu 15. století, pravděpodobně v souvislosti s likvidací loupežných posádek v Pojihlaví. Zmínka z roku 1556 už hovoří o pustém Kozlově.
Výhled na hradní ostroh i zatopené údolí
Největším turistickým lákadlem dnes není množství dochovaného zdiva, ale spojení zříceniny, skal a vody. Z Kozlovských skal na protějším břehu se otevírá pohled na hradní ostroh, Dalešickou přehradu a zatopené údolí Jihlavy. Světlá gföhlská rula, z níž jsou zdejší skály tvořeny, vytváří výrazný kontrast k vodní hladině. Severní svahy pod hradem místy klesají téměř kolmo k vodě.
Za běžné hladiny je Kozlov pro pěšího turistu obtížně dostupný a nejbezpečnější je vnímat jej z vyhlídky, od nedaleké zříceniny Holoubek nebo z výletní lodi. Při výrazném poklesu hladiny se může vynořit skalní šíje, která ostroh spojí s okolím. Nejde však o pravidelně přístupnou ani běžně značenou trasu. Stav vody se mění také v souvislosti s provozem přečerpávací vodní elektrárny.
Tip na výlet kolem Dalešické přehrady
Výchozím bodem může být obec Kozlany. Směrem ke Kozlovským skalám vedou turistické varianty a v okolí se nachází zelená značka i informační tabule. Poslední úsek ke zřícenině ale nemusí být značený a při cestě přes skály se objevují strmé, místy téměř vertikální pasáže. Pevná obuv a opatrnost jsou nezbytné; k hradu se není vhodné vydávat bez ověření aktuální hladiny a přístupnosti břehů.
Pro rodiny s dětmi, seniory nebo návštěvníky bez zkušenosti s pohybem ve skalách je lepší zvolit vyhlídku z Kozlovských skal či plavbu po přehradě. Celodenní výlet lze doplnit o Holoubek, zříceninu Čalonice, Wilsonovu skálu nebo Kozlovskou podkovu. V okolí přehrady nechybí ani možnosti občerstvení, vodních aktivit a ubytování.
Kozlov je nemovitou kulturní památkou a významnou archeologickou lokalitou. Při návštěvě proto není vhodné rozebírat zdivo, kopat, odnášet nálezy ani vstupovat do nestabilních částí ruin. Nejlepší způsob, jak si místo užít, je vnímat jeho terén, výhledy a proměnu: z hradu nad řekou se stal tajemný ostroh nad vodami Dalešické nádrže.