Když se mluví o Křečovicích, většina návštěvníků si vybaví film Vesničko má středisková nebo skladatele Josefa Suka. Obě známé stopy se přitom potkávají u jednoho výrazného místa. Kostel svatého Lukáše stojí u hřbitova a vytváří charakteristické panorama obce. Pro turisty není zajímavý jen jako sakrální stavba, ale také jako orientační bod při procházce po filmových a hudebních dějinách Křečovic.
Jednoduchá barokní stavba s dávnějšími kořeny
Dnešní kostel má podobu jednoduché barokní stavby zhruba z první poloviny 18. století. Přesné datum založení staršího kostela není spolehlivě doloženo. V některých turistických materiálech se objevuje údaj o roku 1350 a spojení s rodem Křelovických rytířů, bezpečnější je však mluvit o starším původu kostela nebo jeho předchůdce. Současná podoba totiž náleží až barokní přestavbě.
Stavba na první pohled nepůsobí okázale. Právě její střídmost ale dobře zapadá do prostředí obce a nechává vyniknout věži, hřbitovu i okolní krajině. Kostel je přirozeným bodem, podle kterého se lze při procházce Křečovicemi orientovat.
Renesanční oltář a tajemný detail ve zdi
Interiér ukrývá několik vrstev minulosti. Hlavní oltář je renesanční a v jeho středu se nachází obraz z roku 1840. Zachycuje svatého Lukáše při portrétování Panny Marie s Ježíškem. Podle místního popisu může jít o kopii staršího obrazu, což do kostela vnáší další zajímavou otázku o původu a proměnách jeho výzdoby.
V kostele jsou uváděny také obrazy Nejsvětější Trojice, svatého Václava a svaté Ludmily. Boční oltáře patří svatému Antonínovi a svatému Vojtěchovi. Pozornost si zaslouží i drobný prvek mimo hlavní prostor kostela. Ve vnější omítce u bočního vchodu je zasazená neobvyklá plastika, někdy označovaná jako podoba „pohanského boha“. Její přesné určení však jisté není. Pravděpodobně může jít o dílo lidového umělce a symbol slunce.
Kostel, hřbitov a filmová Křečovice
Význam kostela pro návštěvníky posílila také česká kinematografie. Křečovice se staly hlavní filmovou lokací snímku Vesničko má středisková režiséra Jiřího Menzela z roku 1985. Ve filmu se objevily kostel i okolní hřbitov a řada dalších míst v obci si dodnes zachovává rozpoznatelnou podobu.
Filmová stopa nekončí u sakrální stavby. Nedaleko hřbitova stál ve filmovém příběhu dům rodiny Pávkových, v záběrech se objevily také další domy, náves, statek a zemědělský areál. Při procházce tak lze sledovat, jak se známé filmové prostředí prolíná se skutečnou obcí. Film byl později oceněn zvláštní cenou poroty na festivalu v Montrealu a v roce 1987 se dostal mezi nominované na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů.
Po stopách Josefa Suka
Návštěvu kostela je možné spojit s připomínkou další výrazné osobnosti Křečovic. Obec je rodištěm skladatele Josefa Suka. V okolí se nachází jeho hrob, rodná světnička, památník i alej nesoucí jeho jméno. Hřbitov u kostela tak není pouze filmovým místem, ale také součástí kulturního příběhu obce.
Kostel je nejlépe vnímat jako zastavení při klidné procházce Křečovicemi. Interiér nemusí být běžně přístupný a pravidelná otevírací doba ani jistý režim prohlídek nejsou ověřeny, proto je vhodné návštěvu uvnitř předem zjistit u obce nebo farnosti, případně ji spojit s bohoslužbou. Hřbitov má pietní charakter a filmové domy jsou soukromými objekty. Fotografování i pohyb po obci by proto měly zůstat ohleduplné k místním obyvatelům.