Krátce po půl desáté dopoledne 18. srpna 1826 vypukl na Křivoklátě požár, který během necelých tří hodin proměnil velkou část hradu v trosky. Oheň se rozšířil z prostoru bytu vrchního aktuára, tedy vysokého správního úředníka, a rychle přeskočil na pivovar, knížecí pokoje i vrchnostenskou kancelář. Plameny postupovaly dál k prochodité věži, starému hradu a dalším částem areálu.
Šíření podporoval vítr i suché počasí. Na hradě navíc nebylo dost vody a hasičské vybavení bylo ve srovnání s rozsahem požáru omezené. Pomoc proto přijížděla z okolí, mimo jiné z Rakovníka a z knížecích železáren v Nové Huti. Hořící šindele a oharky zapálily také lesní stráň a dva domky v osadě Budy pod hradem. Poškozeny byly i další stavby v podhradí, jejichž obnově později pomohlo fürstenberské panství.
Nezmizel celý hrad, ale jeho srdce utrpělo
Obraz úplného zničení by byl nepřesný. Dobová zpráva popisuje katastrofální rozsah škod, zároveň však uvádí, že se zachovaly zaklenuté části kaple a rytířského sálu. Zkáze unikly také některé novější budovy v severozápadním rohu kolem věže Huderky. Přesto požár zničil nebo těžce poškodil většinu zastřešení a rozsáhlé části hradu.
Významnou ztrátou nebyly jen stavby. Zachránit se podařilo část úředního archivu a pozemkových knih. Křivoklát tak dopadl v tomto ohledu lépe než při požáru roku 1643, kdy shořelo 38 místností i cenné originály majestátů křivoklátských manů. Ani v případě katastrofy z roku 1826 se ale nepodařilo spolehlivě určit její příčinu. Vyšetřování neprokázalo vinu konkrétní osoby.
Po požáru přišlo dlouhé období chátrání
Křivoklát měl za sebou už několik velkých požárů. Poškození v roce 1422 vedlo k pozdně gotické přestavbě za Vladislava Jagellonského, další ničivé události přišly v letech 1597 a 1643. Po roce 1826 však hrad zůstal dlouho v poničeném stavu. Posledním šlechtickým majitelům z rodu Fürstenbergů trvalo přibližně sto let, než se podařilo škody napravit. Obnova byla dokončena až ve 20. letech 20. století.
Podnět k návratu Křivoklátu k historicky působivější podobě se spojuje s obdobím kolem roku 1850 a s historikem umění a archeologem Janem Erazimem Vocelem. První práce však neměly plynulý průběh. Po smrti Karla Egona II. z Fürstenbergu v roce 1854 se zpomalily nebo ustaly. Nová etapa začala po roce 1873 za Maxe Egona z Fürstenbergu, ale ani tehdy nebylo vše jednoduché: v roce 1876 se v severním křídle zřítila část královniných komnat a celé křídlo muselo být později kvůli špatnému stavu strženo.
Mocker, Hilbert a věž, která čekala na střechu
Do obnovy se v 19. a na počátku 20. století zapojili architekti a stavitelé, jejichž jména jsou spojena s proměnou řady českých památek. Josef Mocker působil na Křivoklátě v 80. letech 19. století. Upravoval například malý rytířský sál, balkon před vjezdem do paláce, vysoké věže a hradební ochozy. Jeho nejvýraznějším zásahem byla obnova Velké válcové věže.
Mohutná věž zůstala po požáru v roce 1643 bez střechy po velmi dlouhou dobu. Nový krov a krytinu získala až při Mockerově obnově v roce 1883. Stavitel věž zvýšil o jedno podlaží, její patra zaklenul a vrátil jí výraznou střechu, bez níž byla po několik generací jedním z nejviditelnějších dokladů úpadku hradu.
Na obnově severního křídla se ve 20. letech 20. století podíleli Kamil Hilbert a Josef B. Urban; práce byly dokončeny v roce 1921. Od roku 1906 pokračoval také vídeňský architekt Humbert Walcher von Moltheim, který se zaměřil mimo jiné na hradní kapli. Vznikla zde nová královská oratoř a nové přístupy. První světová válka ovšem další práce přerušila.
Středověký hrad i památka své doby
Křivoklát dnes nepůsobí jako jediný dokonale zachovaný stavební celek. Je spíše živou ukázkou toho, jak se měnil přístup k památkám. Obnova 19. století často usilovala o návrat k idealizované gotické podobě, zatímco pozdější památková péče více zohledňovala dochované konstrukce a jednotlivé stavební etapy. To, co návštěvník vidí, je proto výsledkem nejen středověkého stavitelství, ale také dlouhého zápasu s požárem, chátráním a představami několika generací restaurátorů.
Hrad stojí na skalnatém ostrohu nad údolím Rakovnického potoka, v krajině, která bývala rozsáhlým loveckým revírem českých králů. Na prohlídkových trasách lze navštívit kapli, Královský a Rytířský sál, knihovnu s přibližně 52 tisíci svazků, fürstenberské muzeum a obrazárnu, vězení i mučírny. Velká válcová věž nabízí lovecké sbírky, věž Huderka černou kuchyni a vyhlídkový ochoz. Výlet lze spojit s poznáváním Křivoklátska, například s cyklistickou naučnou stezkou mezi Křivoklátem a Rakovníkem.
Fürstenbergové drželi Křivoklát od roku 1733 do roku 1929, kdy jej Max Egon II. prodal československému státu. Dnes je národní kulturní památkou. Jeho hodnota nespočívá pouze v dávném původu, ale také v příběhu obnovy: oheň dokázal hrad poškodit během jediného dopoledne, jeho návrat k životu však trval téměř celé století.