Barborská ulice nabízí v Kutné Hoře neobvyklý zážitek: při jediném průchodu městem se tu potkává chrámová architektura, někdejší jezuitská kolej, prudce klesající terén a dlouhá řada světeckých soch. Na terase před dnešní galerií GASK stojí třináct sochařských děl, která nejsou jen jednotlivými památkami. Společně vytvářejí výraznou scénu mezi chrámem svaté Barbory a historickým centrem.
Obnova, která má předcházet škodám
Město Kutná Hora v roce 2026 zahájilo další, tříletou etapu péče o celý soubor. Práce jsou rozvrženy do let 2026 až 2028 a postupně se mají týkat soch, kamenných váz i parapetní zdi, která promenádu lemuje. První část zahrnuje sousoší svatého Karla Velikého, svaté Anny, svatého Františka Borgii a svatého Floriána, tři vázy a navazující úsek zdi. Restaurátorské práce vede Martin Kulhánek.
Nejde o zásah vyvolaný havarijním stavem. Pravidelné očištění, biocidní ošetření proti biologickému napadení, kontrola kamene a drobné opravy mají zpomalit přirozené chátrání. Restaurátor podle výsledků průzkumu doplní také případné retuše. Práce jsou závislé na počasí a obvykle se uskutečňují v teplejší části roku.
Podobný postup má v Kutné Hoře důležitý význam. Starší restaurátorské zásahy totiž někdy obsahovaly doplňky a tmely, které už přestaly plnit svou funkci. Pod nimi mohl kámen dále degradovat. Při předchozí etapě v letech 2017 až 2019 proto odborníci odstraňovali i nevhodné prvky z minulosti. Cílem současné obnovy je zasáhnout včas, aby jednou nebylo nutné nahrazovat poškozená díla kopiemi.
Galerie světců před jezuitskou kolejí
Sochařský soubor vznikl na počátku 18. století v souvislosti s budováním a reprezentací jezuitské koleje. S jeho vznikem je spojován především jezuitský sochař František Baugut, jemuž se připisuje původní řada dvanácti sousoší. Později ji doplnila socha svatého Jana Nepomuckého u Hrádku. Proto se dnes mluví o třinácti sochách nebo sousoších, přestože původní jádro mělo dvanáct děl.
Výběr postav prozrazuje, komu měla výzdoba sloužit a jaké hodnoty měla připomínat. Vedle zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly a misionáře Františka Xaverského tu najdeme také svatého Františka Borgiu, svatého Josefa Kalasanského nebo Karla Velikého. Nechybějí čeští a místní patroni, například svatý Václav a svatá Barbora. Svatý Florián připomíná ochránce před požáry, svatý Isidor zase patrona zemědělců.
Jednotlivé postavy tak vytvářejí průsečík jezuitské spirituality, katolické zbožnosti a širšího světa barokních patronů. Při procházce stojí za to nevnímat sochy pouze jako dekoraci. Každá z nich zastupuje určitý příběh, řád, povolání nebo ochranu, kterou si lidé v minulosti spojovali s konkrétním světcem.
Barokní cesta mezi chrámem a městem
Parapetní zeď se sochami má také výraznou urbanistickou funkci. Odděluje bezpečnou trasu od prudkého svahu a současně vede pohled návštěvníka mezi kolejí a chrámem svaté Barbory. Díky opakujícímu se rytmu soch, váz a architektury nepůsobí terasa jako náhodně zaplněné místo, ale jako promyšlený prostorový celek.
Výklad této trasy někdy přirovnává kutnohorskou promenádu ke Karlovu mostu a hovoří o jakési královské cestě mezi významnými místy města. Přesnější je chápat toto přirovnání jako interpretaci symbolického a urbanistického záměru jezuitů, nikoli jako historický název komunikace. Jisté však je, že sousoší pomáhá propojit chrám, kolej a centrum v jediný působivý obraz.
Od duchovního centra ke galerii GASK
Jezuitský řád přišel do Kutné Hory v roce 1626. Zakládací listinu koleje vydal císař Ferdinand II. v roce 1633, samotná stavba se po přípravě území rozběhla v 60. letech 17. století. Základní kámen byl položen roku 1667 podle projektu Giovanniho Domenica Orsiho. První jezuité se do ještě nedokončené budovy nastěhovali v roce 1678 a areál se dokončoval přibližně do poloviny 18. století.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 se kolej proměnila v kasárna. Později sloužila také jako vojenský špitál a pro vojenské vzdělávání. Její minulost je spojená s výraznými osobnostmi barokní kultury, mimo jiné s jezuitou Janem Kořínkem a básníkem a misionářem Bedřichem Bridelem, který v Kutné Hoře zemřel při péči o nemocné během morové epidemie.
Dnes v areálu sídlí Galerie Středočeského kraje, známá jako GASK. Výstavní provoz tu zahájila v roce 2010 a historické prostředí tak spojila se současným uměním. Návštěvu galerie lze doplnit procházkou kolem sousoší, chrámem svaté Barbory, kaplí Božího těla nebo Hrádkem.
Soubor je součástí mimořádné historické scenérie Kutné Hory, jejíž centrum bylo spolu s chrámem svaté Barbory a sedleckou katedrálou v roce 1995 zapsáno na seznam UNESCO. Během obnovy může být část soch dočasně zakryta, samotná Barborská ulice však zůstává přirozenou vyhlídkovou trasou. Nejlépe vynikne při delším průhledu, v němž se za sebou skládají světci, zeď, kolej a silueta chrámu.