Krnovský zámek není typickým výletním objektem s pokladnou a pravidelnými prohlídkovými trasami. O to zajímavější je jeho poloha i podoba: v historickém centru města se dochoval městský pevnostní zámek, který v sobě spojuje středověké kořeny, renesanční architekturu, vojenské prvky a stopy pozdějších přestaveb. Při procházce kolem Zámeckého náměstí lze dodnes zahlédnout okrouhlé bašty, hradební zeď, průjezd i část arkádové chodby se sgrafity.
Na místě staršího hradu vzniklo nové sídlo
Počátky krnovského areálu sahají pravděpodobně do poloviny 13. století, kdy se při formování středověkého Krnova budovalo také městské opevnění a hrad. Starší sídlo později patřilo krnovským knížatům z vedlejší větve Přemyslovců. Zásadní změna přišla roku 1523, kdy Krnovské knížectví získal Jiří Hohenzollern z Ansbachu.
Nový majitel nechal na místě původního sídla vybudovat reprezentativnější zděný zámek. Nejvýraznější část stavby vznikala v letech 1531 až 1535 a už v roce 1532 se v písemných pramenech objevuje zpráva, že byl zámek obýván. Nešlo však o pohodlné renesanční sídlo bez obranné funkce. Stavba měla nepravidelný, přibližně pětiúhelný půdorys, dvě okrouhlé bašty a původně ji od města odděloval příkop.
Bašty, průjezd a sgrafitová arkáda
Krnovský zámek je zajímavý právě tím, že jeho architektura nevystupuje z městské zástavby jako osamocený palác. Její obranný charakter je patrný zejména na severní hradební zdi. Ta ukrývá průjezd a arkádovou chodbu, jejíž renesanční výzdobu tvoří sgrafita s figurálními motivy.
Výzdoba byla objevena až v roce 1888 a později restaurována, naposledy podle dostupných údajů v roce 1964. Při návštěvě okolí proto stojí za to nespokojit se jen s pohledem na hlavní vstup. Právě detaily hradeb, arkád a bašt ukazují, jak se původně obranný městský areál proměnil v reprezentativní šlechtické sídlo.
Slavnosti, Fridrich Falcký a změna majitelů
Největšího rozkvětu dosáhl zámek za Jana Jiřího Krnovského na počátku 17. století. Roku 1610 se zde konaly několikadenní svatební slavnosti s průvody, rytířskými hrami, hostinami a ohňostroji. Areál tak nebyl jen správním a obytným centrem knížectví, ale také místem okázalých událostí.
Význam zámku dokládá i návštěva Fridricha Falckého v únoru 1620. Po porážce stavovského povstání však byl majetek Jana Jiřího Krnovského zkonfiskován a Krnovsko přešlo do rukou Lichtenštejnů. Za jejich vlády se využití areálu změnilo. Zámek sloužil především jako sídlo knížecích úřadů, tedy jako důležité správní místo regionu.
Po požáru přišly výrazné úpravy
Podobu zámku ovlivnil velký krnovský požár 1. dubna 1779. Obnova začala ještě v témže roce podle plánů lichtenštejnského dvorního architekta Jana Kryštofa Fabicha a stavební práce vedl krnovský stavitel Heinrich Haucke. Přestavba pokračovala do konce 18. století a zasáhla do vzhledu původní renesanční stavby.
Další zásahy přišly v 19. století. Příkop byl zasypán a mezi lety 1839 až 1843 zaniklo předsunuté opevnění. Roku 1886 pak bylo přestavěno křídlo vysunuté do náměstí. Dnešní areál proto není jediným stavebním obdobím, ale vrstevnatým celkem, v němž se odráží několik staletí vývoje Krnova.
Historická památka, která dnes žije běžným městským provozem
Krnovský zámek je nemovitou kulturní památkou. Areál tvoří několik budov označovaných jako A až E a jeho užitná plocha dosahuje přibližně 2 500 metrů čtverečních. V současnosti je využíván především komerčně: nacházejí se zde kanceláře, prodejny a další nebytové prostory, jejichž provoz se může v čase měnit.
Nejde tedy o běžně přístupný státní zámek s pevně stanovenou návštěvnickou trasou. Před plánovanou návštěvou interiéru je vhodné ověřit aktuální možnosti u provozovatele. Zvenčí je však areál dobře čitelnou součástí historického centra. Na procházku kolem Zámeckého náměstí lze navázat návštěvou městského parku Bedřicha Smetany nebo Říčního okruhu. Krnovský zámek tak nejlépe funguje jako zastavení při poznávání města – památka, která nepřestala žít, jen se její dnešní role liší od té, kterou měla v době knížat a šlechtických slavností.