Kulivá hora ukazuje, jak rozdílná prostředí mohou vzniknout na malé ploše. Na vápencovém hřbetu v Českém krasu najdeme otevřená stepní místa, světlé lesostepní doubravy i stinnější lesní zákoutí. Přibližně 22 hektarů přírodní rezervace tak nabízí pestrou mozaiku, která je zajímavá pro milovníky rostlin stejně jako pro ty, kdo se rádi zastaví u geologického příběhu krajiny.
Od suchých skal k údolí Švarcavy
Rezervace leží v katastru Třebotova, severně od potoka Švarcavy a přibližně 700 metrů západně od Solopysk. Její nadmořská výška se pohybuje zhruba mezi 270 a 360 metry. Na hřbetu se střídají vápencové skalní stepi a suché trávníky s teplomilnými doubravami, dubohabřinami a suťovými lesy. Směrem k potoku se prostředí mění a objevují se fragmenty vlhčího lužního lesa.
Právě střídání stanovišť vysvětluje, proč se tu vedle sebe mohou vyskytovat druhy s odlišnými nároky. Otevřeným a slunným místům prospívá teplo a suchá půda, zatímco v údolí je prostředí vlhčí a zastíněnější. Kulivá hora proto není jen „lesem na kopci“, ale souborem různých přírodních zákoutí, která lze při pozorném pohybu krajinou vnímat i bez odborných znalostí.
Rostliny, které stojí za pomalou procházku
Na skalních stepích a ve stepních trávnících byly zaznamenány například řebříček panonský, chrpa chlumní, locika vytrvalá, vlnice chlupatá, hlaváč šedavý, rozrazil časný nebo ožanka hroznatá. Nejde o druhy, které by musely být při každé návštěvě snadno k nalezení. Jejich výskyt závisí na sezoně i konkrétních podmínkách, a tak se vyplatí spíš zpomalit a dívat se, než očekávat přehlídku vzácných květin na každém kroku.
Starší informační přehledy zmiňují také lesní druhy, například okrotici bílou, lilii zlatohlávek a vstavač nachový. U Švarcavy se uvádí plicník tmavý a orsej cibulkonosný. Tyto údaje popisují přírodovědnou hodnotu lokality, nikoli záruku, že konkrétní rostliny při běžné návštěvě uvidíte. Kromě rostlin je území významné také pro teplomilné houby, motýly, saranče, obojživelníky, plazy a ptáky; evidováno je zde nejméně 77 hnízdících druhů.
Vápence vyprávějí o dávném moři
Přírodní rezervace je cenná i pod povrchem. Odkryvy vápenců zachycují geologický vývoj spodního devonu, tedy období staré stovky milionů let. Místní profil zahrnuje téměř souvislý záznam od lochkovského souvrství až k počátku dalejsko-třebotovského souvrství. Lokalita má význam také pro poznání takzvaného dalejského eventu, důležité události v geologickém vývoji, kterou zdejší horniny pomáhají dokumentovat.
Pro návštěvníka to znamená další rozměr výletu: vápencový svah není jen podkladem pro zdejší rostliny, ale také záznamem dávného vývoje Země. Krajina propojuje současnou živou přírodu s příběhem hornin, který se začal psát dlouho před vznikem dnešních lesů a obcí.
Otevřená step potřebuje péči
Skalní stepi se bez zásahu nemusí zachovat samy. Pokud jejich plochy postupně zarůstají keři a nálety, ubývá prostoru pro rostliny, které potřebují slunce a otevřené prostředí. Péče o rezervaci proto zahrnuje odstraňování nárostů, prosvětlování některých lesních porostů a také odstraňování dříve vysazených smrků a akátů. Ochrana tu není jen vyznačenou hranicí na mapě, ale průběžnou prací, která pomáhá udržet rozmanitost prostředí.
Při návštěvě je nejlepší držet se cest a pozorovat přírodu ohleduplně, bez trhání rostlin či narušování skalních a travních ploch. Starší informační profil uvádí, že pěší vstup není omezen, zatímco táboření a rozdělávání ohňů zakazuje; před cestou je vhodné ověřit aktuální pravidla. Kulivá hora leží v okolí Třebotova a Solopysk, bez doloženého návštěvnického zázemí. Její hlavní odměnou je klidné poznávání místa, kde se na jednom hřbetu setkává step, les i geologická minulost Českého krasu.