Kunětická hora není jen hrad tyčící se nad Polabím. Je také pozůstatkem třetihorní sopečné činnosti, přírodní památkou a místem, které výrazně ovlivnilo dějiny východních Čech. Vrchol ve výšce 307 metrů leží u obce Ráby přibližně pět kilometrů severovýchodně od Pardubic a okolní rovinu převyšuje o více než osmdesát metrů. Právě díky tomu působí zdejší hrad z dálky tak výrazně.
Kopec, který vznikl ze sopečného tělesa
Geologický původ Kunětické hory je stejně zajímavý jako její historie. Jde o tefrifonolitový lakolit, tedy magmatické těleso, které kdysi proniklo do mělčích vrstev zemské kůry. Okolní křídové usazeniny postupně podléhaly erozi, zatímco odolnější hornina zůstala vystupovat nad krajinou. Hornina se označuje jako fonolit a její vznik spadá do oligocénu, do hlavní etapy třetihorního vulkanismu v Českém masivu.
Dnes je hora chráněna také jako přírodní památka. Nejde jen o geologickou raritu a krajinnou dominantu. Sady a lesní stezky v okolí poskytují útočiště řadě živočichů a vytvářejí příjemné zázemí pro výlet, který nemusí zůstat pouze u prohlídky hradu.
Od pravěkých dílen k husitské pevnosti
Význam kopce si lidé uvědomovali dávno před vznikem středověkého hradu. Archeologové zde doložili osídlení z mladší a pozdní doby bronzové i ze starší doby železné. Na jižním úpatí měli Keltové dílnu, v níž vyráběli žernovy – kamenné mlýnské nástroje. Ty se odtud dostávaly i do míst vzdálených více než sto kilometrů.
Rozsáhlý hradní komplex na Kunětické hoře stál nejpozději ve druhé polovině 14. století. O jeho nejstarších počátcích však písemné prameny mlčí. Vzhledem k rozsahu stavby se uvažuje i o možném královském původu, jde ale pouze o hypotézu. První bezpečná písemná zmínka pochází z června 1420, kdy se na hoře během husitských válek shromáždili lidé z okolí.
O rok později se Kunětická hora stala důležitým opěrným bodem stoupenců podobojí. Husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka hrad obsadil po dobytí opatovického kláštera a do roku 1423 jej přebudoval na pevnost s rozsáhlým předhradím. To mohlo sloužit i k zimování početných polních vojsk. Hrad tak nebyl pouze sídlem, ale také vojenským bodem ovládajícím široké okolí.
Pernštejnská přestavba změnila tvář hradu
Nejvýraznější stavební proměna přišla za Pernštejnů. Vilém z Pernštejna a jeho synové Vojtěch a Jan nechali v letech 1491 až 1548 hrad přestavět v pozdně gotickém a raně renesančním duchu. Palác s reprezentativními prostorami patří k významným dokladům prvních renesančních vlivů ve východních Čechách.
Z této éry pocházejí také sklípkové klenby rytířského sálu, kaple svaté Kateřiny Alexandrijské a rozsáhlý obranný systém s mohutnými valy a dělostřeleckými rondely. Dva z nich se dochovaly dodnes a nabízejí působivé výhledy. Třetí, jihozápadní rondel zanikl kvůli těžbě kamene.
Význam sídla dokládá návštěva krále Vladislava Jagellonského v červenci 1497. Právě tehdy byli Vilémovi synové Vojtěch a Jan na Kunětické hoře pasováni na rytíře. Pernštejnská éra však skončila zadlužením. Jaroslav z Pernštejna prodal panství na jaře 1560 královské komoře a význam hradu začal postupně upadat.
Hrad, který málem zmizel
Na konci třicetileté války, na podzim 1645, Kunětickou horu dobylo švédské vojsko vedené generálem Linhartem Torstensonem. Hrad byl vypleněn a vypálen. Jeho chátrání dále urychlila těžba kamene, která pokračovala až do počátku 20. století. Narušená statika nakonec způsobila zřícení západní a jihozápadní části areálu do kamenolomu.
O záchranu památky se v 19. století zasazovali například Mikoláš Aleš a Alois Jirásek. Ve 20. letech 20. století pak do obnovy výrazně zasáhl architekt Dušan Jurkovič. Jeho romanticky laděné úpravy byly v minulosti někdy přijímány kriticky, dnes jsou však samy součástí památkové hodnoty hradu. Obnova Jurkovičova paláce a šesté brány probíhala v letech 2016 až 2021.
Co nabídne Kunětická hora návštěvníkům dnes
Prohlídka hradu vede palácem, sklepením s archeologickými nálezy, rytířským sálem, zbrojnicí, expozicí parforsních honů i severním křídlem. Součástí základního okruhu je také výstup na věž. Novější obnova paláce z let 2021 až 2023 zpřístupnila severní křídlo a dřevěnou konstrukci vedoucí do úrovně druhého patra, odkud se otevírá výhled na hrad i okolní krajinu.
Samostatný okruh Dušan Jurkovič, básník dřeva připomíná stavební vývoj hradu i způsob, jakým architekt přistoupil k záchraně středověké památky. Za pozornost stojí také kaple svaté Kateřiny s původní pernštejnskou sklípkovou klenbou a barokním oltářním obrazem.
Hradní sezona 2026 podle aktuálního programu začíná 2. dubna a vedle prohlídek nabídne i kulturní akce. Jedním z plánovaných tipů je Festival medu a jablek pod Kunětickou horou 19. září v podhradním amfiteátru. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu a dostupnost jednotlivých okruhů, protože některé mají omezenou kapacitu. Základní prohlídka navíc vede po schodištích až do věže a není bezbariérová.
Kunětická hora tak spojuje několik podob české krajiny i historie: dávnou sopku, pravěké výrobní centrum, husitskou pevnost, pernštejnské sídlo a památku zachráněnou z téměř úplného zániku. Právě toto vrstvení z ní dělá jeden z nejvýraznějších výletních cílů Pardubicka.