V ulici Jana Hrubého stojí stavba, která v Kunovicích nepřehlédnete. Kostel svatého Petra a Pavla je nejen výraznou dominantou města, ale také nemovitou kulturní památkou chráněnou od roku 1958. Na první pohled zaujme jednolodním uspořádáním, polygonálním kněžištěm a věží přistavěnou u závěru kostela. Ještě zajímavější je však jeho dlouhý stavební a duchovní příběh.
Kořeny sahají hluboko do středověku
První přímý doklad o kunovické farnosti pochází z roku 1235. Tehdy je uváděn farář Bartoloměj, který pravděpodobně působil u některé z tehdejších církevních staveb. Archeologický průzkum provedený v roce 2004 potvrdil gotické stáří kostela z období vrcholného středověku.
Nejstarší dějiny je ale třeba chápat opatrně. Dochované stavební jádro bývá v památkových materiálech spojováno především s 16. stoletím, zatímco zmínky o gotickém původu a farnosti ze 13. století ukazují na starší sakrální tradici nebo předchozí stavbu. Podle regionálně tradovaného výkladu nechal v roce 1517 Jan z Kunovic postavit kostel. Není však jisté, zda šlo o zcela nový chrám, nebo o přestavbu staršího kostelíka či kaple.
Barokní přestavba dala kostelu dnešní charakter
Rozhodující proměna přišla v letech 1759 až 1761 za faráře Jana Nepomuka Merttena. Kostel byl prodloužen a zvětšen přibližně o třetinu, takže získal dnešní rozměry kolem 38 metrů na délku a 13 metrů na šířku. Součástí přestavby byla také nová věž se sakristií v přízemí a skladištěm v prvním patře.
Hlavní oltář byl zasvěcen patronům chrámu, svatému Petru a svatému Pavlovi. Podle farních materiálů byl kostel později vysvěcen 14. října 1803 světícím olomouckým biskupem Aloisem Josefem Krakovským z Kolovrat. Patrocinium se promítlo i do života obce: právě při slavnosti svatého Petra a Pavla se v minulosti konaly kunovické hody.
Interiér jako galerie několika generací
Prohlídka kostela stojí za to nejen kvůli architektuře. Hlavní oltářní obraz svatých Petra a Pavla je připisován Janu Kryštofu Handkemu, výraznému malíři 18. století. O mnoho později, v roce 1918, vznikla křížová cesta od vídeňského akademického malíře Františka Tomaschů.
Sochařskou výzdobu doplňují plastiky světců ve výklencích a po stranách kostela. Spolu se sousoším nad kazatelnou pocházejí z meziválečného období a jejich autorem byl Břetislav Kafka z Červeného Kostelce. Okenní vitráže vznikly podle návrhů olomouckého akademického malíře J. Semelky.
Pozornost si zaslouží také varhany, pořízené v roce 1947 současně s rozšířením kůru. V roce 1912 přibyli noví andělé a kovový svatostánek. Čtrnáct obrazů křížové cesty prošlo v roce 2010 náročným restaurováním. Odborníci je čistili, konzervovali a u některých museli plátno přenést na nový podklad. Opraveny byly také rámy.
Živá památka uprostřed města
Před vstupem do kostela se nachází kamenná skulptura a okolí doplňuje park se sochami Krista a apoštolů. Prostor tak nepůsobí jen jako okolí historické budovy, ale jako přirozené pokračování jejího duchovního a společenského významu.
Kostel dodnes slouží farnosti a objevuje se při místních slavnostech, hodových mších, koncertech duchovní hudby nebo kulturních programech. Běžně bývá přístupný především v době bohoslužeb, nikoli jako stálá návštěvnická expozice. Aktuální časy je proto vhodné ověřit u Římskokatolické farnosti Kunovice; rozhodující jsou aktuální ohlášky.
Proměňuje se také prostranství vedle chrámu. Výraznou paulovnií plstnatou zde v posledních letech ohrožoval narušený kořenový systém, praskliny a infekce. Dendrolog proto doporučil její odstranění. V její blízkosti přitom od roku 2018 roste mladší strom jako náhradní výsadba. I tento detail připomíná, že historická památka není oddělená od současného života města, ale stále se vyvíjí spolu s ním.