V Kunštátě se z obyčejné hlíny stal jeden z hlavních znaků města. Vhodná a tvárná surovina se nacházela přímo v městečku i jeho okolí, a tak zde postupně vyrostla silná hrnčířská tradice. Hrnčíři vyráběli hrnce, hrníčky, pekáče, bábovky, krajáče, pulcary i džbánky – tedy předměty, které bývaly běžnou součástí domácností.
Dnes na tuto minulost navazují místní keramické dílny a především každoroční hrnčířský jarmark. Kunštát tak není jen místem, kde se keramika prodává, ale prostorem, kde lze sledovat proměnu tradičního řemesla v živou součást současné kultury.
Od cechu k dnešním keramickým dílnám
Přibližně deset kunštátských hrnčířských mistrů vytvořilo vlastní cech neboli bratrstvo. Jeho artikule schválil roku 1620 tehdejší držitel panství Štěpán Schmidt z Freyhofenu. Z tohoto období pochází také cechovní pečeť s Adamem, Evou a hadem na jabloni – pozoruhodný doklad organizovanosti místních řemeslníků.
Největší rozmach kunštátského hrnčířství přišel na konci 19. století. Výrobky tehdy mířily i na zahraniční trhy. Novou kapitolu otevřel rok 1990, kdy začaly vznikat další soukromé dílny a menší provozy. Lišily se tvary výrobků i používanými glazurami a pomohly tradici znovu pevně usadit v každodenním životě města.
Hrnčířský jarmark, jehož tradice byla obnovena v roce 1993, se podle města koná každoročně třetí zářijový víkend. Termín i program je ale vhodné před cestou ověřit, stejně jako aktuální dostupnost jednotlivých keramických dílen. Právě jarmark nabízí dobrou příležitost porovnat současnou tvorbu a připomenout si, že keramika tu není jen suvenýrem, ale součástí místní identity.
Středověký hrad, renesanční zámek a šlechtický rod
Kunštát má za sebou také výrazný příběh šlechtického sídla. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1279, archeologické a stavebněhistorické poznatky však vznik původního hradu kladou už do poloviny 13. století. Založení sídla se spojuje s Kunou z Kunštátu.
Rod Kunštátů držel panství až do roku 1521. Jeho nejslavnějším představitelem byl Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, jediný český král zvolený z řad domácí šlechty. Samotný hrad se v průběhu staletí proměnil v reprezentativní zámek. Raně renesanční přestavbu zahájil ve 30. letech 16. století Jan Černčický z Kácova a jeho synové ji dokončili v 50. letech.
Další velká proměna přišla po roce 1678, kdy panství získala hrabata z Lamberga. Jejich barokní přestavba vtiskla zámku základní půdorys a vzhled, který známe dnes. Posledními šlechtickými majiteli byli Coudenhove-Honrichsové, držitelé kunštátského velkostatku v letech 1901 až 1945.
Co navštívit v zámeckém areálu
Státní zámek Kunštát nabízí prohlídkové trasy, Květnou zahradu i několik méně obvyklých míst. K nejzajímavějším patří unikátní psí hřbitov, který připomíná vztah někdejších majitelů ke svým zvířecím společníkům. Součástí areálu je také zámecká střelnice.
Zámek, nádvoří, park a zahrada tvoří národní kulturní památku. Po zestátnění v roce 1948 však objekt nesloužil pouze návštěvníkům – využíval se mimo jiné jako depozitář a mobilizační sklad. Veřejnosti byl zpřístupněn 1. června 2005. Dnes je zámek hlavním výchozím bodem pro poznávání Kunštátu a jeho historie.
Parkoviště se nachází přibližně 500 metrů od objektu, tedy asi osm minut chůze. Exteriéry areálu jsou bezbariérové; držitelé průkazu ZTP mohou po předchozím povolení vyjet vozem až k zámku. V areálu se nesmí jezdit na kole ani na koloběžce a psi mohou dovnitř pouze na vodítku, do interiérů však nemají přístup.
Halasovo Kunštátsko a literární paměť
Kunštát leží na rozhraní Boskovické brázdy a Hornosvratecké vrchoviny. Od roku 1980 je součástí přírodního parku Halasovo Kunštátsko, který připomíná také spojení zdejší krajiny s básníkem Františkem Halasem. S městem jsou spojeni rovněž Klement Bochořák a historik a spisovatel Jan Tenora.
Nejlepší podobu výletu proto nabídne kombinace několika zastavení: prohlídka zámku, procházka Květnou zahradou a k psímu hřbitovu, poté návštěva centra a podle termínu také hrnčířského jarmarku nebo některé z místních dílen. Kunštát v jediném výletu ukazuje, jak se mohou potkat surovina, řemeslo, šlechtické dějiny i literární krajina.