Jen málokteré místo v Kunštátě propojuje šlechtickou minulost, proměny pohřbívání a literární paměť tak výrazně jako hřbitovní kostel svatého Ducha. Stavba v lokalitě Lipka stojí u hřbitova, kde odpočívají poslední majitelé kunštátského panství i básník František Halas. Návštěva tak není jen prohlídkou barokní památky, ale také tichou procházkou po stopách lidí, kteří ovlivnili dějiny města a jeho kulturní obraz.
Barokní kostel s několika stavebními etapami
Kostel svatého Ducha je orientovaná barokní centrála s půdorysem protáhlého osmiúhelníka. K její téměř čtvercové sakristii se připojují hladké fasády, termální okna, zděný štít a valbová střecha. Stavba působí kompaktně a klidně, což odpovídá jejímu umístění u hřbitova mimo hlavní městské centrum.
V datování kostela se objevují dva údaje, které je třeba chápat v souvislosti. Památkový katalog uvádí dokončení barokní stavby v roce 1697, zatímco městské materiály připomínají přestavbu roku 1738. Právě tehdy měl nechat kostel na místě starší kaple svaté Trojice vystavět Ignaz Hypolit svobodný pán Honrichs z Wolfswarffenu, majitel kunštátského panství. Objekt tedy prošel více stavebními etapami a jedno jediné datum nevystihuje celý jeho vývoj.
Krypta posledních majitelů panství
Nejvýraznější historickou stopu ukrývá prostor pod kostelem. Nachází se zde krypta s rodinnou hrobkou rodu Coudenhove-Honrichs, který patřil k posledním vrchnostenským majitelům Kunštátu. V názvu rodu se tak spojují dvě šlechtické linie a s nimi i příběh panství, jehož dědictví je v městské krajině patrné dodnes.
Rodová hrobka připomíná dobu, kdy kostely a jejich okolí nebyly pouze místy bohoslužeb, ale také důležitými pohřebními prostory. Pozdější přesun hřbitova ukazuje, jak se tento vztah v průběhu času měnil. Přístup do krypty ani pravidelná návštěvní doba interiéru nejsou spolehlivě potvrzeny, proto je vhodné možnost prohlídky předem ověřit u města nebo místní farnosti.
Hřbitov se přesunul za město
Kunštátský hřbitov byl do okolí kostela přemístěn v souvislosti s josefinskými opatřeními z roku 1787. Ta omezila pohřbívání uvnitř měst a v bezprostřední blízkosti kostelů v centrech. Hřbitov u svatého Ducha tak není náhodným doplňkem kostela, ale výsledkem širší proměny veřejného prostoru a hygienických pravidel konce 18. století.
Dnes zde vedle starších náhrobků najdeme také hroby osobností spjatých s Kunštátem. Jejich přítomnost dává místu další rozměr: návštěvník může během jediné procházky sledovat nejen architekturu a šlechtickou historii, ale také příběhy literatury, regionálního veřejného života a vojenských dějin.
František Halas a literární paměť Kunštátu
Nejznámějším hrobem na hřbitově je místo posledního odpočinku básníka Františka Halase a jeho manželky Libuše. Halas žil v letech 1901 až 1949 a ke Kunštátu měl silný vztah; často zde pobýval. Město jeho odkaz připomíná také tradicí říjnových večerů poezie známých jako Halasův Kunštát.
Hrob se nachází v zadní části hřbitova a jeho dnešní podoba vznikla roku 1964. Autorem je sochař Bohdan Lacina, který pracoval s výrazným kontrastem neopracovaného kamene, mramorových desek a volně působící vegetace. Náhrobek proto nepůsobí jako okázalý pomník, ale spíše jako soustředěné výtvarné gesto zapadající do klidného prostředí hřbitova. I díky tomu je Halasův hrob vnímán jako významné místo literární paměti.
Další jména a ohleduplná návštěva
V souvislosti s kunštátským hřbitovem se uvádí také Jan Halas, publicista a rozhlasový redaktor. Zmiňován bývá rovněž Ladislav Kubíček, u něhož je ale nutné rozlišovat dvě osoby stejného jména. V Kunštátě je doložen hrob Ladislava Kubíčka narozeného roku 1892 v Sychotíně, legionáře, který sloužil v československých legiích v Rusku a zemřel v roce 1969. Nejde automaticky o hrob kněze Ladislava Kubíčka, zavražděného v roce 2004.
Kostel a hřbitov najdete v lokalitě Lipka, 679 72 Kunštát na Moravě. Místo je vhodné pro klidnou literární i historickou procházku, při níž stojí za to věnovat pozornost kostelu, vzpomínce na rod Coudenhove-Honrichs i Halasovu náhrobku. Protože jde stále o pietní areál, je třeba respektovat klid hřbitova a soukromí pozůstalých.