Na jevišti Národního divadla se potkávají matky s dětmi, milenci, provinilci i bytosti z lidových pověstí. Inscenace Kytice převádí známé balady Karla Jaromíra Erbena do současného scénického jazyka, který nestaví pouze na slově. Výraznou roli v ní mají pohyb, hudba, světlo, video i proměnlivá scénografie.
Činohra Národního divadla ji uvádí v historické budově na pražském nábřeží. Právě kontrast mezi reprezentativním novorenesančním prostorem a ponurými příběhy o vině, smrti a nadpřirozenu dává návštěvě zvláštní atmosféru. Kytice se tak může stát nejen večerem v divadle, ale i příležitostí poznat jednu z nejvýznamnějších pražských kulturních staveb.
Vyhořelý kostel jako místo balad
Režii i dramatizaci připravilo duo SKUTR, které tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Na dramatizaci spolupracovala dramaturgyně Ilona Smejkalová. Jejich jevištní svět zasazuje hrdiny jednotlivých příběhů do prostředí vyhořelého kostela. Během jednoho večera se zde setkávají postavy z různých balad, jako by patřily k jedné vesnici – nebo jako by šlo o duchy dávno zemřelých příbuzných.
Adaptace pracuje mimo jiné se Zlatým kolovratem, Polednicí, Vodníkem, Dceřinou kletbou, Svatební košilí, Holoubkem, Štědrým dnem a Záhořovým ložem. Jednotlivé příběhy spojují archetypální vztahy a protiklady: láska se smrtí, matka s dítětem, muž se ženou nebo člověk s přírodou. Postavy přitom nejsou vystaveny pouze vnějšímu nebezpečí. Často čelí také následkům vlastních rozhodnutí a provinění.
Od literární klasiky k živému divadlu
Erbenova Kytice z pověstí národních vyšla poprvé v roce 1853. Byla inspirována českými lidovými pověstmi a báchorkami a podle Národního divadla šlo o jedinou básnickou sbírku, kterou Karel Jaromír Erben vydal. Její balady se během generací staly součástí obecného kulturního povědomí.
Na jevišti však nejde o ilustraci školní četby. Scénograf Jakub Kopecký, kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, autor hudby Petr Kaláb, pohybový spolupracovník Jan Kodet a další členové tvůrčího týmu vytvářejí obrazový tvar, v němž se jednotlivé nálady prolínají. Hudba, světelný design a projekce zesilují napětí a pomáhají přenést baladickou poezii do prostoru, kde se skutečnost snadno mění v sen nebo noční můru.
Inscenace měla premiéru 28. února 2019 a další premiérové uvedení následovalo o den později. V dubnu 2025 oslavila 120. reprízu videomappingem na fasádě Národního divadla. Dlouhodobé uvádění ukazuje, že Erbenovy příběhy dokážou oslovit i publikum, které je zná z knih, filmových zpracování nebo školních hodin.
Benefiční večer pro Centrum Paraple
Jedním z plánovaných uvedení je benefiční představení v pondělí 31. srpna 2026 od 19 hodin. Výtěžek večera podpoří Centrum Paraple, které pomáhá lidem po poranění míchy a jejich rodinám. Představení je podle programu uváděno s anglickými titulky.
Benefiční večer nabízí zvláštní cenovou hladinu vstupenek. Nejvyšší kategorie zahrnuje také VIP prohlídku zákulisí a reprezentačních prostor Národního divadla včetně Prezidentských salonků a VIP Lounge. Ceny, dostupnost i případnou odlišnou délku benefičního uvedení je vhodné před návštěvou ověřit v aktuálním programu divadla. U běžného uvedení trvá Kytice přibližně dvě hodiny a deset minut včetně přestávky, benefiční večer může mít jiný časový údaj.
Divadlo jako součást pražského výletu
Historická budova Národního divadla byla poprvé otevřena 11. června 1881. Po požáru v srpnu téhož roku následovala obnova vedená Josefem Schulzem, žákem původního architekta Josefa Zítka. Definitivní otevření se uskutečnilo 18. listopadu 1883 představením Smetanovy Libuše. Budova prošla také rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1977 až 1983 a dodnes je hlavní scénou činohry, opery i baletu.
Diváci vstupují z adresy Národní 225/1 v Praze 1. Návštěvu představení lze spojit s komentovanou prohlídkou historické budovy, při níž se otevírá hlediště, foyer, umělecká výzdoba, podzemí se základními kameny i terasa u trig s výhledem na Petřín a Pražský hrad. Z běžné návštěvy divadla se tak snadno stane kulturní výlet, který propojí českou literaturu, architekturu a živé umění.