Největším překvapením kostela svaté Ludmily v Litoměřicích je rozdíl mezi jeho vnějškem a interiérem. Z ulice působí stavba jako jednoduchý, skromně pojatý kapucínský kostel. Uvnitř se ale otevírá prostor s cennými oltáři, barokními obrazy, rokokovými doplňky a varhanami, které pamatují předminulé století. Právě tato kombinace činí z kostela zajímavou zastávku při poznávání historického centra města.
Střídmá stavba z doby raného baroka
Kostel vznikl v letech 1634 až 1637 a podle údajů litoměřické farnosti jej stavěl J. Koch z Ústí nad Labem. Jeho podoba odpovídá architektuře kapucínského řádu, která dávala přednost jednoduchosti a účelnosti před okázalostí. Jednolodní stavba má užší presbytář zakončený rovně a na východní straně k ní přiléhá nižší kaple. Jednoduché průčelí uzavírá strmý trojúhelníkový štít.
Kostel není osamocenou památkou. Navazuje na bývalý kapucínský klášter, vybudovaný v letech 1647 až 1648. Společně tvoří celek, který připomíná působení kapucínů v Litoměřicích a proměny města v období baroka.
Hlavní oltář vypráví příběh patronky
Dominantou interiéru je hlavní oltář s obrazem mučednické smrti svaté Ludmily. Dílo vytvořil roku 1655 T. Pock, zatímco samotná oltářní architektura pochází až z 18. století. Po stranách se nacházejí obrazy svaté Kateřiny a svaté Barbory. Oltář tak není pouze ústředním bodem prostoru, ale také názorným spojením několika vývojových etap výzdoby kostela.
Za pozornost stojí rovněž dvojice bočních oltářů svatého Antonína Paduánského a svatého Františka z Assisi. Oba jsou datovány rokem 1699. Na východní stěně jsou umístěny oltáře svatého Josefa a Panny Marie, které v 18. století doplnily rokokové prvky. Ve východní kapli pak návštěvník najde oltář Neposkvrněné Panny Marie se sochami svaté Alžběty a svatého Františka.
Obrazy, sochy a varhany
Výzdoba pokračuje také na západní straně kostela. Oltář svaté Markéty Alacoque doprovázejí sochy svatého Vavřince a svatého Fidelia, zatímco obraz v nástavci představuje svatého Felixe. Nedaleko stojí oltář svaté Anny s titulním obrazem, který je zvětšenou kopií podle J. Führicha. Pestrost zasvěcení i výtvarného provedení ukazuje, že za strohým architektonickým pláštěm se skrývá mimořádně vrstevnatý interiér.
Hudební historii kostela připomínají varhany z roku 1877. Jejich autorem byl varhanář Karel Eisenhut, který po určitou dobu působil také v Litoměřicích. Nástroj má jeden manuál a devět rejstříků. Při mimořádných programech, například během Noci kostelů, se kostel v minulosti otevíral také hudebním vystoupením a prezentaci varhan.
Památka, o kterou se pečuje
O proměnách kostela vypovídají také kronikářské záznamy. Městská kronika uvádí, že stavba byla v první polovině 90. let postupně opravována. Záznam uložený v makovici věžičky připomínal rovněž přestavbu v letech 1715 až 1722 a pozdější opravy z let 1852, 1885 a 1925. Tento údaj je třeba chápat jako kronikářské svědectví, nikoli jako samostatně potvrzené stavebněhistorické datování.
Kostel svaté Ludmily najdete na Kapucínském náměstí v historickém centru Litoměřic. Nejde podle dostupných informací o památku s trvale stanovenou turistickou otevírací dobou. Možnost prohlídky, bohoslužby, koncerty nebo komentované návštěvy je proto vhodné předem ověřit u Římskokatolické farnosti Litoměřice či v programu konkrétní akce. Při návštěvě se vyplatí zaměřit nejen na hlavní obraz svaté Ludmily, ale i na oltáře z roku 1699, rokokové detaily a historické varhany.