Město, které vyrostlo kolem pramenů
Největší kouzlo Luhačovic nespočívá v jediné památce, ale v působivém celku. Lázeňské údolí propojuje minerální vodu, zeleň, promenády a architekturu, která má výrazný místní charakter. Člověk tu nemusí plánovat náročný program: stačí se vydat parkem, zastavit se u pramene a postupně objevovat jednotlivé domy.
Kořeny lázeňství sahají do 17. století. Prameny popsal v roce 1669 brněnský fyzik Jan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu, systematičtější výstavba lázní se rozvíjela od konce 18. století. Zásadní obrat přišel po založení lázeňské akciové společnosti v roce 1902, kdy se o moderní podobu místa zasadil lékař František Veselý.
Dnes lázně spravují Vincentku a další přírodní minerální prameny. Vincentka je velmi silně mineralizovaná voda s přirozeným obsahem oxidu uhličitého a jódu. Jde o součást lázeňské tradice a péče, nikoli o univerzální zdravotní návod. U jednotlivých pramenů se liší chuť, složení i vydatnost, a právě jejich ochutnávání patří k typickému luhačovickému zážitku.
Jurkovičův rukopis v lázeňském údolí
Luhačovice proslavil především slovenský architekt Dušan Jurkovič. V letech 1902 až 1914 zde vytvořil soubor staveb, v němž se potkávají motivy karpatské lidové architektury, secese a inspirace hnutím Arts and Crafts. Dřevěné prvky, barevnost a hrázděná patra nepůsobí jako dekorace přidaná k lázním dodatečně. Jsou promyšleně zasazená do parkové krajiny a dodnes utvářejí jejich nezaměnitelnou atmosféru.
Nejznámější stavbou je Jurkovičův dům, který vznikl přestavbou staršího Janova domu v letech 1901 až 1902. Architekt jej zvýšil o hrázděné patro, změnil střechu a upravil vnitřní uspořádání kolem dvou nádvoří. Objekt původně spojoval ubytování s lázeňskými procedurami, dnes slouží jako hotel a je kulturní památkou.
Při procházce stojí za pozornost také vila Chaloupka, přestavěná z někdejšího Kuchyňského domu. Její zděné přízemí, roubená nadstavba a motiv žudra odkazují k různým oblastem lidové architektury. Vila Jestřabí je naopak Jurkovičovou novostavbou, stejně jako hudební pavilon s kamenným soklem, dřevěnou konstrukcí a výraznou střechou.
Kolonáda, Vincentka a příběh Slunečních lázní
Jurkovičův soubor později doplnila kolonáda z poloviny 20. století podle návrhu Oskara Pořísky. Velká kolonáda, Malá kolonáda a hala Vincentky představují modernější, funkcionalistickou tvář lázeňského areálu. Celek začíná u Jurkovičova domu a po rekonstrukci v letech 2018 až 2019 znovu plní roli přirozeného centra promenády.
Hala Vincentky patří k nejvýraznějším místům kolonády. Pramen je přístupný uvnitř haly a za určitých podmínek také u venkovního pítka. Ochutnávka je jednoduchý, ale důležitý způsob, jak se s lázněmi seznámit: jejich historie se tu doslova spojuje s každodenním provozem.
Silným důvodem k návštěvě jsou obnovené Sluneční lázně. Památkový areál bývalého Vodoléčebného ústavu a Říčních a slunečních lázní prošel obnovou v letech 2021 až 2024. Dnešní prostor už není veřejným koupalištěm. Původní bazén, napájený vodou z říčky Šťávnice, přestal fungovat v roce 1995 a na jeho místě je okrasný biotop.
Areál dnes nabízí expozici o historii vodoléčby, Jurkovičovi i Leoši Janáčkovi. K zajímavostem patří restaurovaná odpočívárna s replikami původního vybavení, model areálu z roku 1910 a připomínky někdejšího mlýna. Obnova získala hlavní cenu Gloria musaealis 2024 a také titul Stavba roku 2025.
Z lázní pěšky k přehradě
Luhačovice se dají dobře poznat bez auta. Z centra lze přes lázeňské náměstí a Sluneční lázně pokračovat Jurkovičovou alejí k Luhačovické přehradě. Trasa měří přibližně tři kilometry a zabere kolem padesáti minut, podle tempa a zastávek. Po cestě nechybějí odpočívadla, sportoviště ani možnosti občerstvení; počítat je třeba s mírným stoupáním.
Přehrada leží v Pozlovicích na úpatí Bílých Karpat. Vybudována byla v letech 1912 až 1928 na řece Horní Olšavě především jako ochrana lázeňského areálu před přívalovými vodami. Dnes má vedle vodohospodářské také rekreační funkci. V sezóně tu funguje koupaliště Duha, půjčovna loděk a šlapadel, občerstvení i další služby, jejichž provoz se může měnit.
Výlet lze rozšířit návštěvou Muzea luhačovického Zálesí, které představuje národopis regionu, dějiny lázeňství i vývoj města. Součástí nabídky je také Kabinet Dušana Jurkoviče. Luhačovice jsou městskou památkovou zónou a lázeňský areál figuruje na českém národním indikativním seznamu UNESCO. Nejde však o město zapsané na seznamu světového dědictví. I bez tohoto označení zůstávají Luhačovice jedním z nejpůsobivějších míst, kde lze během jediného dne spojit architekturu, historii, přírodu i lázeňský rituál.