Bezprostřední okolí zříceniny hradu Lukov ukrývá víc než jen pozůstatky středověkého sídla. Na severozápadní straně hradu se zvedá výrazný skalní celek, který patří k nejzajímavějším moravským pískovcovým oblastem. Trojice dominantních útvarů – Malá věž, Velká věž a Zamrzlá věž – vytváří v lesnaté krajině nápadnou scenérii a zároveň nabízí zázemí pro horolezecké výstupy.
Tři věže pod hradem
Skály u Lukova nejsou jednolitou skalní stěnou. Český horolezecký svaz zde eviduje několik samostatných sektorů, mezi něž patří Malá věž, Paulusovy skalky, Velká věž s údolními i náhorními stěnami a obdobně členěná Zamrzlá věž. Skalní stěny dosahují výšky kolem 30 metrů a v jednotlivých sektorech se nacházejí desítky lezeckých cest.
Materiálem je moravský pískovec, který dodává skalám typický vzhled i charakter. Širší okolí Lukova souvisí s horninami magurského flyše, jenž je pro Hostýnské vrchy příznačný. Pro návštěvníka, který nepřichází s lanem a lezeckou výbavou, jsou věže především působivým přírodním útvarem. Vyplatí se je vnímat z odstupu, projít si okolní lesní cesty a sledovat, jak se skály objevují mezi stromy.
Místo pro horolezce i obdivovatele krajiny
Lukov patří mezi vyhledávané moravské lezecké lokality. Členitost skal nabízí různé typy stěn a cest, takže oblast má své místo v horolezeckém průvodci i v povědomí lidí, kteří se ke skalám vracejí za pohybem a výhledy. Lezení zde ale není aktivitou pro náhodné kolemjdoucí. Je určeno vybaveným a zkušeným návštěvníkům, kteří znají specifika pískovcových oblastí a umějí posoudit stav jištění.
Pravidla se mohou měnit a databáze lezeckých cest nemusí vždy odpovídat aktuálnímu stavu v terénu. Před výstupem je proto vhodné ověřit současné podmínky u Českého horolezeckého svazu. Prvovýstupy jsou podle evidovaných informací možné pouze se souhlasem správce oblasti. Ohleduplnost je důležitá také kvůli samotnému pískovci, okolnímu lesu a ostatním návštěvníkům.
Skály a hrad v jednom výletu
Výlet ke skalám se přirozeně nabízí spojit s návštěvou zříceniny hradu Lukov. Hrad patří k nejstarším a nejvýznamnějším moravským hradům. Jeho počátky sahají do začátku 13. století, později byl opuštěn a od roku 1983 prochází postupnou obnovou, o niž se starají dobrovolníci. Skalní věže tak vytvářejí pozoruhodné pozadí k místu, kde se potkává historie s geologií a lesní krajinou.
Je však důležité rozlišovat skály přímo pod hradem od nedalekých Králků. Skály pod hradem leží na jeho severozápadní straně a jsou známé především jako horolezecká lokalita. Králky se nacházejí přibližně kilometr severovýchodně od obce a z hlediska ochrany přírody jde o samostatnou přírodní památku. Od vstupní brány hradu k nim vede přibližně 300 metrů dlouhá cesta po některém z chodníčků, jejich poloha je tedy vůči hradu jiná než u trojice hlavních věží.
Králky jako další zastavení
Králky chrání výrazné skalní útvary budované horninami magurského flyše. Lokalita má rozlohu zhruba 2,5 hektaru a kromě skal zaujme také lavicemi vytesanými do kamene a kamenným stolem. K jejich původu se vážou příběhy o valašském lovčím právu i o setkání šlechtických rodin Seilernů a Magnisů na počátku 19. století. Tyto pověsti se vztahují ke Králkům, nikoli automaticky ke skalám pod hradem.
Z Lukova se ke skupině Králky podle turistických údajů nejčastěji přichází od autobusové zastávky U pošty po červené značce, následně po obecní komunikaci a lesní cestě. Trasa trvá přibližně 20 minut. Kdo chce během jediného výletu poznat hrad, skalní věže i chráněné Králky, měl by počítat s tím, že jde o několik odlišných míst v jednom lesnatém okolí.
Co čekat na místě
Skály pod Lukovem nejsou klasickou vyhlídkou s upraveným návštěvnickým zázemím. Jejich kouzlo spočívá v přirozeném zasazení do krajiny a v kontrastu mezi pevnými pískovcovými stěnami, lesem a historickou zříceninou. Pro běžného turistu budou nejspíš fotografickým a krajinářským zpestřením cesty na hrad. Pro horolezce představují respektovanou oblast, kde je nutné řídit se aktuálními pravidly, stavem jištění a pokyny správce.