Ještě ve druhé polovině 20. století působil Lukov jako zarostlé a rozpadající se torzo. Dnes patří k nejpůsobivějším hradním zříceninám Zlínského kraje. Na jeho záchraně se od 80. let podílejí dobrovolníci, odborníci i místní instituce a jejich práce proměnila nebezpečné ruiny v místo, kde lze dobře číst několik staletí moravských dějin.
Od královské pevnosti k renesančnímu sídlu
Počátky hradu sahají do první třetiny 13. století. Archeologické nálezy naznačují, že na jeho stavbě se podíleli kameníci významné velehradské stavební huti. Samotné návrší však bylo využíváno už dříve – výzkum zachytil také stopy osídlení z pozdní doby bronzové.
Lukov vznikl jako královský hrad a součást obranné sítě na východní Moravě. Na počátku 14. století jej drželi Šternberkové, poté se podle dobových zpráv nakrátko vrátil ke koruně a kolem roku 1342 znovu přešel do rukou Šternberků. Významnou část středověkého areálu tvořil také hradní kostel svatého Jana. Písemně je doložen roku 1392 a archeologové zde našli fragmenty gotických fiál, kružby i rozety. Na tuto tradici dnes navazuje kaple svatého Jana Křtitele.
Hrad zasáhly také česko-uherské války. Vojska Matyáše Korvína jej dobyla a vypálila, načež následovala přestavba. Pravděpodobně tehdy vznikl takzvaný Dolní hrad s věží nebo baštou Svatojánkou. V 16. století se Lukov postupně proměňoval v pohodlnější renesanční sídlo. Roku 1511 získali panství Kunštátové a v roce 1548 přešlo na Nekšové z Landeka, za jejichž držení vznikly mimo jiné části jižního, západního a jihozápadního paláce.
Lukrecie Nekšová a neklidné časy
Příběh hradu je spojen také s Lukrecií Nekšovou z Landeka. Roku 1609 se provdala za Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna a po její smrti v roce 1614 připadlo Valdštejnovi rozsáhlé dědictví včetně lukovského panství. Její osud dnes přibližuje antropologická rekonstrukce tváře, představená v roce 2025. V expozici Dech renesance má být podle aktuálních informací k vidění do 31. října 2026.
Valdštejn však o Lukov přišel v roce 1619, kdy mu moravská stavovská vláda majetek zkonfiskovala kvůli podpoře Ferdinanda II. Za třicetileté války se hrad stal jedním z center odporu místních Valachů proti Habsburkům. Později jej bez boje obsadila švédská posádka. Při odchodu z Moravy v roce 1643 hrad vyrabovala a zapálila, aby nemohl sloužit císařskému vojsku jako opěrný bod.
Z opuštěných ruin k oceněné památce
Po válkách Lukov postupně ztrácel význam. Po vzniku nových vrchnostenských sídel byl na konci 18. století opuštěn a jeho zdivo začalo sloužit jako snadno dostupný stavební materiál. Systematický archeologický výzkum probíhá s přestávkami od roku 1983, památková obnova začala o čtyři roky později.
Výraznou roli v ní sehráli členové Hnutí Brontosaurus a od roku 1990 také Spolek přátel hradu Lukova. Dobrovolníci pomáhali zajišťovat vstupní věž, západní palác, severní hradbu s opěrnými pilíři, raně gotickou bránu i věž Svatojánku. Obnova získala širší uznání a v roce 2016 byl Lukov vyhlášen Památkou roku České republiky. Spolek se dodnes věnuje nejen konzervaci a archeologii, ale také kulturním a vzdělávacím programům.
Co čeká návštěvníky
Hradní areál tvoří hlavní jádro a předhradí. Prohlídka není jen procházkou mezi zdmi – jednotlivé části ukazují rozdíl mezi raně gotickou pevností a pozdějším renesančním sídlem. V západním paláci je expozice Dech renesance, další historické prezentace se nacházejí v hradní věži.
Od dubna 2026 lze využít také nový Audiospolečník po hradě Lukov. Na jednotlivých zastaveních stačí mobilním telefonem načíst QR kód, takže návštěvník není vázán na konkrétní čas komentované prohlídky ani na instalaci aplikace. Podle provozovatele vznikl audiosprievodce s využitím umělé inteligence.
Otevírací doba a program se během roku mění, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální informace. Mimo hlavní provoz mohou být zpřístupněny alespoň venkovní části prostřednictvím samoobslužné pokladny, zatímco expozice zůstávají uzavřené. Psi mohou do areálu pouze na vodítku a s náhubkem; návštěvníci by měli respektovat vyznačené trasy a nevstupovat na zdivo ani do míst probíhajících prací.
Výlet lze prodloužit k přírodní památce Králky, která leží přibližně kilometr severovýchodně od Lukova. Výrazné skály z hornin magurského flyše doplňují historický zážitek o krajinu Hostýnských vrchů. V okolí hradu se navíc dochovaly stopy možných obléhacích postavení, například na vrchu Tanečnice a v sedle mezi Tanečnicí a hradem. Lukov tak nabízí nejen pohled do minulosti, ale i příležitost sledovat, jak se památka díky dlouhodobé péči znovu stává živou součástí regionu.