V Dolních Věstonicích se po desetiletí zkoumají pozůstatky života lidí, kteří pod Pálavou pobývali před desítkami tisíc let. Nyní k nim promluvila metoda, která v době prvních vykopávek neexistovala: analýza DNA. Výzkum 521 mamutů srstnatých přinesl důležitý argument k otázce, zda velké koncentrace kostí vznikaly přirozeně, nebo za nimi stála činnost pravěkých lidí.
Výsledky zveřejněné v časopise Current Biology ukazují výrazný rozdíl mezi dvěma skupinami nálezů. V přirozeně rozptýlených nálezech převažovali samci, kteří tvořili 66,5 procenta jedinců. V jedenácti velkých akumulacích spojovaných s lidskou činností byl poměr opačný: přibližně 70 procent určovaných mamutů tvořily samice.
Genetika pomáhá rozlišit přírodní nález od lidské činnosti
Do studie byly zahrnuty kosterní pozůstatky z Eurasie i Severní Ameriky. U 448 mamutů získali vědci genomová data nově. Sto zkoumaných zvířat pocházelo z velkých kostních koncentrací datovaných zhruba do doby před 30 000 až 20 000 lety, kontrolní skupinu tvořilo 421 jedinců z rozptýlených nálezů bez doložené vazby na člověka.
Takový rozdíl podporuje představu, že mamutí akumulace u sídlišť nebyly pouze přirozenými hřbitovy. Lidé mamuty zřejmě aktivně vyhledávali a jejich pozůstatky soustřeďovali v místech, kde žili. Samotná DNA ovšem neříká, že každý analyzovaný mamut byl uloven. Pravěcí obyvatelé mohli využívat i přirozeně uhynulá zvířata nebo nalezené mršiny. Výsledek proto není jednoduchým důkazem výhradně cíleného lovu.
Jedno z možných vysvětlení převahy samic souvisí s jejich způsobem života. Samice s mláďaty se pohybovaly v početnějších stádech a jejich trasy mohly být předvídatelnější než pohyb osaměle žijících samců. Roli mohla hrát také jejich menší tělesná velikost. Výzkumníci ale upozorňují, že poměr pohlaví mohl ovlivnit celý řetězec okolností od setkání lidí se zvířaty až po procesy, které po smrti měnily podobu nálezů.
Dolní Věstonice jako centrum pravěkého života
Moravská část výzkumu zahrnula lokality Dolní Věstonice I, Milovice I a Předmostí I. Dolní Věstonice I mají mimořádný význam díky dlouhodobému archeologickému výzkumu a rozsáhlé dokumentaci. První systematické výzkumy pod Pálavou zahájil Karel Absolon v roce 1924, od roku 1947 na ně navazuje Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Brně.
Nejde přitom jen o mamutí kosti. Věstonicko-pavlovská sídelní aglomerace patří k nejvýznamnějším mladopaleolitickým oblastem v Evropě. Zdejší nálezy dokládají výrobu kamenných a kostěných nástrojů, uměleckou tvorbu i technologie spojované s keramikou a textilem. Nejznámějším objevem je Věstonická venuše, nalezená 13. července 1925 v ohništi. Drobná figurka z pálené hlíny je stará přibližně 27 000 až 29 000 let a na povrchu nese otisk dětského prstu.
Originál venuše však není vystaven přímo v Dolních Věstonicích. Je uložen ve sbírce Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Samotná lokalita tak návštěvníkům nabízí především krajinu, v níž se pravěké sídliště nacházelo, zatímco nejucelenější výklad nálezů poskytují muzejní expozice.
Co uvidíte při návštěvě Pálavy
Nejvhodnějším výchozím místem je Archeopark Pavlov, který byl otevřen v roce 2016. Muzeum částečně ukryté pod zemí představuje život lovců mamutů prostřednictvím nástrojů, uměleckých předmětů, plastik zvířat, venuší a repliky dolnověstonického trojhrobu. Ten pochází z lokality Dolní Věstonice II, objevené v letech 1985 až 1991 při těžbě spraše pro hráze Novomlýnských nádrží.
Za pozornost stojí také odkrytá skládka mamutích kostí ponechaná přímo na místě v expozici Archeoparku. Návštěvník zde nevidí jen jednotlivé exponáty za sklem, ale také ukázku archeologické situace a práce badatelů v terénu. Odborně se podobným nálezům říká akumulace nebo koncentrace kostí; označení mamutí skládka je především srozumitelným popularizačním výrazem.
Mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi vede archeostezka dlouhá podle aktuálních údajů přibližně 4,1 kilometru. Trasa se střední náročností propojuje pět významných archeologických míst a umožňuje vnímat zdejší nálezy v krajině, nikoli jen v muzejní vitríně. Samotná naleziště ale nejsou klasickým skanzenem s volně přístupnými vykopávkami. Jejich význam nejlépe vynikne právě ve spojení s Archeoparkem a odborně zpracovanými sbírkami.
Staré nálezy, nové otázky
Výzkum je součástí pětiletého mezinárodního projektu MAMBA, který kombinuje archeologii s analýzou archaické DNA, stabilních izotopů, radiometrickým datováním a rekonstrukcí pravěkého prostředí. Dolní Věstonice tak nejsou uzavřenou kapitolou dějin archeologie. Kostí objevené před desítkami let se díky novým metodám mohou stát zdrojem odpovědí na otázky o pohybu zvířat, způsobu jejich využívání i každodenním životě lidí pod Pálavou.