Melice patřily k nejvýznamnějším středověkým sídlům olomouckých biskupů na Vyškovsku. Hrad stojí na úzkém jazyku vybíhajícím do zářezu na okraji Drahanské vrchoviny a z jeho někdejší podoby se dochovaly především terénní relikty, části zdiva, příkopy a půdorys hradního jádra. Přesto nejde jen o další zarostlou zříceninu. Archeologické nálezy ukazují, že Melice byly ve své době nákladně vybaveným sídlem, kde se vedle správy biskupských statků odehrával také reprezentativní život.
Hrad pro správu i reprezentaci
Melice nechal vybudovat olomoucký biskup Jan Volek, nemanželský syn českého krále Václava II. V písemných pramenech se hrad roku 1339 objevuje už jako dokončený a uvádí se také jeho purkrabí Beneš z Melic. Nové sídlo tehdy převzalo úlohu staršího pustiměřského hradu na ostrožně Zelená Hora, který byl podle památkových podkladů záměrně opuštěn.
Hradní jádro mělo obdélný půdorys a čtyři křídla. Zabíralo přibližně 54 krát 31 metrů a obíhala je hradba silná až dva a půl metru. Na severní straně chránil jádro příkop široký asi 18 metrů, další, více než 25 metrů široký příkop přerušoval přístupový jazyk před vstupní branou. Předhradí se táhlo do délky přes 120 metrů.
Rozvržení hradu napovídá, že jeho stavitelé nemysleli pouze na obranu. Melice měly působit jako důstojné sídlo církevního hodnostáře a správní centrum rozsáhlých statků. Právě v tom spočívá jejich zajímavost: nebyly navrženy jen jako nedobytná pevnost, ale také jako místo pohodlí a okázalosti. Menší důraz na fortifikaci se však mohl stát jedním z důvodů, proč hrad v první polovině 15. století podlehl husitskému útoku.
Gotické kachle pro biskupskou komnatu
O úrovni zdejšího života nevypovídají jen rozměry areálu, ale především archeologické nálezy. Výzkum odhalil například gotické kachle z honosných kamen, která stála v biskupské komnatě ve druhém patře paláce. Takové vybavení dokládá, že obyvatelé hradu se nemuseli spokojit s prostým vojenským zázemím.
Mezi další objevy patří předměty denní potřeby, stavební keramika, skleněné okenní výplně včetně vitráží, architektonické články a kovové předměty. Na severní straně hradního jádra se nacházela kaple. Stopy cihelných kleneb a pravděpodobného zařízení pro teplovzdušné vytápění zase naznačují, že některé části sídla byly promyšlené s ohledem na pohodlí i reprezentaci.
Výrazné pozůstatky zástavby vedly už v písemných pramenech k rozlišování Horních a Dolních Melic. Toto dělení mohlo souviset také s rozdělením hradu mezi více lenních držitelů. Po zničení za husitských válek už nebylo sídlo obnoveno a správní centrum biskupských statků se přesunulo do Vyškova.
Archeologická lokalita v krajině Pustiměře
Melice jsou nemovitou kulturní památkou a zároveň významnou archeologickou lokalitou. Výzkumy zde probíhaly už na konci 19. století, výrazněji pak ve 20. století. Dlouhodobé práce v letech 1931 až 1938 vedl lékař J. Zháněl a zaměřily se především na hradní jádro. Lokalita je vedena jako území s jednoznačně prokázaným výskytem archeologických nálezů.
Historie místa navíc sahá hlouběji než do středověku. V širším okolí se objevily pravěké nálezy od neolitu po halštat, které mohou naznačovat existenci staršího hradiště. Melice tak nejsou izolovanou zříceninou, ale součástí vrstevnaté krajiny, v níž se střídaly různé podoby osídlení.
Základnou pro poznávání lokality je Pustiměř, odkud vede Naučná stezka Melice. Přibližně 6,5 kilometru dlouhý okruh podle dostupných turistických podkladů spojuje zříceninu s místy v okolí, včetně Zelené Hory, a vrací se zpět do obce. Před cestou je vhodné ověřit aktuální trasu a značení.
Památka na území vojenského újezdu
Návštěva Melic má jednu důležitou zvláštnost. Zřícenina se nachází na území Vojenského újezdu Březina, a nejde proto o běžně přístupný hradní areál s pokladnou a upraveným prohlídkovým okruhem. Oficiální informace újezdu aktuálně upozorňují, že vstup bez povolení je zakázán. Režim se může měnit podle vojenského provozu a uzavírek ohrožených prostorů, proto je nutné před výpravou ověřit aktuální podmínky u Vojenského újezdu Březina.
Na místě lze očekávat především pozůstatky zdiva, terénní nerovnosti, příkopy, půdorysy někdejších místností a prostor předhradí. Nejlepší představu o tom, jak mohl hrad vypadat a jak se v něm žilo, proto poskytuje spojení návštěvy krajiny s muzejní expozicí.
Výstava Melice – příběh hradu, příběh krajiny v Muzeu Vyškovska představuje archeologické nálezy ze sbírek muzeí Jihomoravského kraje. Podle aktuálně zveřejněných údajů je v kapli svaté Anny ve Vyškově k vidění do 30. září 2026. Nabízí také trojrozměrnou projekci okolí Pustiměře, rekonstrukce Melic a Zelené Hory, holografické zobrazení vybraných předmětů a interaktivní prvky. I když samotné hradní ruiny zůstávají pod vojenským režimem, právě tady lze jejich zaniklý svět poznat nejpodrobněji.