Jen zbytky obvodového zdiva dnes připomínají mimořádně rozměrnou rotundu svatého Pantaleona v Pustiměři. Přestože se z původního kostela dochovalo jen torzo, jeho půdorys stále umožňuje představit si stavbu, která měla kruhovou loď, apsidu, hranolovou věž a také panskou tribunu. Podle místních údajů se do ní mohlo vejít více než dvě stě lidí.
Památka stojí v severní části obce, u hřbitova a za kaplí svaté Anny. Nachází se ve svahu obráceném k jihovýchodu, v prostoru historického sakrálního areálu, který doplňuje kostel svatého Benedikta a stopy někdejšího kláštera. Pro návštěvníka tak nejde jen o osamocenou zeď, ale o místo, kde se během několika staletí proměňovaly náboženské i společenské dějiny Pustiměře.
Stavba, jejíž stáří zůstává otázkou
Přesné datum vzniku rotundy se dosud nepodařilo určit bez pochybností. Národní památkový ústav ji řadí do první čtvrtiny 12. století. Archeologické nálezy zároveň potvrzují, že existovala nejpozději v polovině tohoto století. Uvnitř stavby byly nalezeny dva stříbrné denáry – mince olomouckého údělného knížete Oty II. Černého, který zemřel roku 1126, a mince Vladislava z doby před jeho nástupem na knížecí stolec, tedy před rokem 1158.
Ještě starší původ ale nelze zcela vyloučit. V těsné blízkosti kostela bylo objeveno šest hrobů a nálezy z pohřebiště připouštějí, že svatostánek mohl vzniknout už před koncem 11. století. Spojování rotundy s dobou knížete Vratislava II. a s dočasným návratem slovanské liturgie na Moravu proto zůstává hypotézou, nikoli bezpečně doloženým závěrem.
Neobvyklý patron z východu
Rotunda byla zasvěcena svatému Pantaleonovi, což je v českých zemích poměrně neobvyklé patrocinium. Pantaleon byl lékař a mučedník z Nikomédie, jehož kult se šířil především ve východním křesťanském prostředí. Tradice jej dodnes spojuje s ochranou nemocných, lékařů a zdravotníků.
Místní výklad dává zasvěcení do souvislosti s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Podle tradovaného vysvětlení mohl Pantaleon sehrát roli v době biskupovy těžké nemoci. Jiná možnost pracuje s představou, že na Moravu byly přeneseny světcovy ostatky. Přímé spojení s Jindřichem Zdíkem ani motiv zasvěcení však nejsou doloženy tak, aby je bylo možné označit za jistý historický fakt.
Od farního kostela ke klášterní kapli
Ve svých počátcích rotunda sloužila jako farní kostel. Význam místa se změnil po založení benediktinského kláštera v Pustiměři roku 1340. Klášter benediktinek založil olomoucký biskup Jan Volek a rotunda se následně stala součástí klášterního areálu, později využívanou jako klášterní kaple.
Proměnu areálu dokládá také listina papeže Bonifáce IX. z 15. září 1395. Souvisí s udělením odpustků návštěvníkům kaple svatého Pantaleona a zároveň připomíná, že koncem 14. století vznikl v Pustiměři nový kostel. Rotunda tak postupně ztratila původní farní úlohu, ale po určitou dobu zůstala důležitou součástí zdejšího duchovního života.
Archeologická paměť ukrytá ve zdivu
Lokalita byla zkoumána už ve 30. letech 20. století a další výzkumy proběhly v 70. letech. Poslední archeologický průzkum odkryl také mladohradištní pohřebiště. Právě kombinace stavebních pozůstatků, hrobů a mincí pomáhá skládat obraz o době, kdy Pustiměř patřila k významným místům regionu.
V novověku byla rotunda odsvěcena a roku 1821 z větší části zbořena nebo rozebrána. Zůstalo jen torzo obvodového zdiva a části původní konstrukce. Památka je dnes nemovitou kulturní památkou a zároveň archeologicky významnou lokalitou první kategorie.
Torzo lze spojit s návštěvou kaple svaté Anny, kostela svatého Benedikta a pozůstatků pustiměřského kláštera. Protože se nachází ve svahu a aktuální režim přístupu nemusí být vždy stejný, je vhodné respektovat hřbitovní a církevní areál, nevstupovat na nestabilní zdivo a případné podmínky návštěvy si ověřit u obce nebo místní farnosti.