Nejvýraznější připomínkou hradu Mitrov je hranolová věž v severním předhradí. Zůstala z ní dvě podlaží, kamennými kvádry zpevněná nároží a část ostění jediného dochovaného okénka. Na zdivu jsou navíc patrné kapsy po samonosném trámkovém lešení – nenápadný, ale působivý detail, který připomíná způsob, jakým středověcí stavitelé hrad skutečně budovali.
Zřícenina leží přibližně kilometr jižně od místní části Mitrov, která patří ke Strážku v okrese Žďár nad Sázavou. Hradní ostroh vybíhá do meandru Bobrůvky a okolní lesnaté údolí mu dodává působivou atmosféru. Nečeká tu upravený areál s pokladnou ani rozsáhlé zachované zdivo. Mitrov je především místem pro ty, kdo si užívají spojení historie, archeologie a pěšího putování krajinou.
Hrad, který byl pravidelnější, než se zdá
Na první pohled může Mitrov působit jako skromná zřícenina několika zdí. Archeologické poznatky však ukazují na poměrně promyšlené sídlo. Hradní jádro mělo obdélný půdorys a zástavba se soustředila podél severní a západní strany. Patrná byla snaha o pravidelné uspořádání, což naznačuje, že Mitrov nebyl pouze jednoduchým útočištěm v krajině, ale také reprezentativním sídlem svých držitelů.
Jádro chránil parkán, příkop s valem a další opevnění. Komplex doplňovala dvě předhradí, několik příkopů a brány. Příkop obtáčel hrad téměř ze všech stran, výjimkou byla strmá západní partie ostrohu. Severní předhradí mělo lichoběžný tvar a jeho opevnění zřejmě kontrolovalo přístup od dnešního Mitrova.
Po paláci dnes nezůstaly vysoké zdi, ale především terénní deprese. Při pozorném pohledu lze rozpoznat trojdílné členění někdejší stavby, stopy bran, parkánu, bašt i přístupové komunikace. Dochovala se rovněž část schodiště, patrně z mladší přístavby, která byla s palácem spojena vlastním zaklenutím. Právě zde se ukazuje, že i nenápadná terénní vlna může být důležitým dokladem minulosti.
Od prvních pánů k Pernštejnům
Počátky hradu se kladou na přelom 13. a 14. století, případně do první poloviny 14. století. Rozdílné datování souvisí s tím, že starší regionální výklady vycházejí z odlišných předpokladů, zatímco archeologické nálezy a keramika ukazují spíše na počátek 14. století. První písemná zmínka o Mitrově pochází z roku 1358.
V dalších desetiletích se na hradě vystřídali různí držitelé. Zboží se dostalo pod markraběte Jana a Dobeš zde pravděpodobně působil jako purkrabí. Do roku 1407 náležel Mitrov zeměpánům, později se v jeho dějinách objevují Hlaváček z Ronova a Vilém z Pernštejna. Právě s Pernštejny je spojena delší etapa existence hradu, i když jeho sídelní význam už postupně slábl.
Podle archeologického výkladu mohl být hrad opuštěn už v první polovině 15. století. V písemných pramenech je však jako pustý uváděn až roku 1588, respektive v souvislosti s pozdějšími zprávami také roku 1630. Rozdíl nemusí znamenat rozpor: hrad mohl ztratit svou obytnou funkci dlouho předtím, než byl úředně označen za opuštěný.
Mitrov a krajina Bobrůvky
Výlet ke zřícenině má smysl vnímat jako cestu údolím, nikoli jen jako návštěvu jednoho bodu na mapě. K hradu vede trasa podél Bobrůvky a v okolí se lze pohybovat také po modré turistické značce. Přirozeným výchozím místem může být Podmitrov, odkud lze pokračovat k Mitrovu a dále poznávat okolní lesy a hlubší partie údolí.
V širším okolí se nachází také zámek Mitrov a zřícenina hradu Lísek, dříve zvaného Bukov. Obě lokality připomínají, jak se v průběhu staletí měnila centra panství i význam jednotlivých sídel. Název Mitrov bývá tradičně spojován se zkrácenou podobou jména Demitrov nebo Dimitrov a s Demeterem z Bukové z rodu Tasovců. Jde však o pravděpodobný výklad, nikoli o zcela jistě doložený původ názvu.
Volně přístupná archeologická lokalita
Mitrov je volně přístupný a nejde o pravidelně provozovaný památkový areál s dohledem nebo průvodcovskou službou. Dochované zdivo, valy a příkopy mohou být zarostlé, nerovné a za mokra kluzké. Pevná obuv je proto vhodnější než běžné městské boty a opatrnost se vyplatí zejména v okolí věže a příkopů.
Lokalita je vedena jako území s archeologickými nálezy nejvyšší kategorie ÚAN I. Není proto vhodné kopat, rozebírat zdivo, přemisťovat kameny ani hledat nálezy detektorem. Hodnota Mitrova nespočívá jen v tom, co je vidět, ale také v archeologických vrstvách ukrytých pod povrchem. Zřícenina tak nabízí klidný výlet i lekci v tom, jak číst historii z několika kamenů, terénních stop a krajiny kolem nich.