Při mimořádných srážkách v srpnu 2010 vystoupala hladina u Mlýnice tak rychle, že voda během půl hodiny stoupla o jeden a půl metru. Nakonec přetekla přes korunu hráze a kulminovala 16 centimetrů nad její úrovní. Přelévání trvalo přibližně čtyřicet minut a průtok dosáhl 64,5 kubického metru za sekundu. Historická přehrada tak zažila zkoušku, pro kterou byla před více než sto lety postavena – a zároveň jednu z nejvýraznějších událostí ve své historii.
Vodní dílo z éry Otto Intzeho
Přehrada leží na Albrechtickém potoce, pravostranném přítoku Jeřice, v katastrálním území Mlýnice, které patří k obci Nová Ves v Libereckém kraji. Vznikla v letech 1904 až 1906 jako součást širšího vodohospodářského plánu pro povodí Lužické Nisy.
Projekt připravil profesor Otto Intze pro Vodní družstvo v Liberci. Výstavba historických přehrad v Jizerských horách a jejich podhůří byla reakcí na ničivé povodně z konce 19. století. Spolu s Mlýnicí tehdy vznikla také nedaleká Fojtka, zatímco zamýšlená nádrž v Oldřichově v Hájích se neuskutečnila.
Stavbu provedla vídeňská firma H. Rella a synovec. Práce začaly v létě 1904, na podzim téhož roku se už betonovaly základy a v září 1906 došlo ke kolaudaci. Výsledkem je zděná gravitační hráz z lomového kamene, v půdorysu mírně oblouková. Je vysoká 22 metrů nad základem, v koruně měří 159 metrů a její koruna je široká 4,5 metru.
Malá nádrž s důležitou úlohou
Nádrž zadržuje přibližně 271 tisíc kubických metrů vody a při maximálním zatopení zabírá asi 5,2 hektaru. Na první pohled nepůsobí rozměry Mlýnice velkolepě, její význam však nespočívá v zásobování velkého regionu ani ve výrobě elektřiny. Hlavním posláním je zmírňovat povodňové průtoky a chránit území pod hrází v povodí Jeřice.
Vodní dílo zároveň pomáhá udržovat minimální průtok v potoce v suchých obdobích. V případě havarijního znečištění Jeřice může sloužit také k dočasnému nadlepšení průtoku. Vedle těchto vodohospodářských funkcí se uvádí rekreace a sportovní rybaření. Starší obecní materiály zmiňují rovněž koupání, jeho současný režim a podmínky je však třeba ověřit u správce nádrže.
Velkou vodu převádí nehrazený korunový přeliv s pěti poli. Běžné průtoky i manipulaci s hladinou zajišťují dvě spodní výpusti vedené v příčných štolách u dna údolí. I tyto technické prvky připomínají, že Mlýnice není jen malebná vodní plocha, ale především funkční vodní dílo.
Povodeň roku 2010 přinesla změny
Extrémní srážky v srpnu 2010 prověřily kapacitu bezpečnostních i výpustných zařízení. Ta byla podle povodňového hodnocení zcela vyčerpána. Přelití vody přes korunu hráze způsobilo erozní rýhy u zavázání vzdušního líce a další poškození.
Rozsáhlá obnova následovala v roce 2012. U paty hráze vznikla skrytá železobetonová podzemní kaskáda, která má v případě dalšího přelití odvádět vodu a bránit vymílání. Opravena byla také koruna hráze, doplněna jílocementová injekční clona a modernizován technickobezpečnostní dohled. Rekonstrukce tak spojila historickou podobu přehrady s opatřeními odpovídajícími zkušenosti z extrémní povodně.
Tip na technickou zastávku u Nové Vsi
Mlýnice je zajímavým cílem pro každého, kdo při poznávání Liberecka vyhledává historické stavby ukryté v krajině. Nejde o klasickou turistickou atrakci s prohlídkovým režimem, ale o místo, kde lze vnímat propojení architektury, vodního hospodářství a historie regionu. Hráz a nádrž jsou součástí krajiny Jizerského podhůří a připomínají, jak se obce na přelomu 19. a 20. století snažily reagovat na ničivé povodně.
Při návštěvě je vhodné počítat s tím, že dostupnost koruny hráze, případný pohyb v okolí vodního díla i možnosti koupání nebo rybolovu se mohou řídit provozními a bezpečnostními pravidly. Aktuální informace je proto dobré ověřit u správce. Pro orientaci slouží název osady Mlýnice a obec Nová Ves; nejde o Novou Ves nad Nisou v sousedním okrese Jablonec nad Nisou.