Dům, který nebyl jen činžákem
V Jungmannově ulici nedaleko Václavského náměstí působí Urbánkův dům na první pohled jako výrazná městská stavba. Jeho skutečný příběh je ale ještě zajímavější než samotné průčelí. Objekt vznikl v roce 1913 pro hudebního nakladatele Mojmíra Urbánka a od začátku měl spojovat několik funkcí: obchod s hudebninami a hudebními nástroji, nakladatelské zázemí, kanceláře, byty i reprezentativní koncertní sál.
Jan Kotěra jej navrhl na místě staršího klasicistního domu s dvorem. Výsledkem nebyla pouze praktická novostavba, ale promyšlený kulturní dům, který měl v živém centru Prahy vlastní obchodní i společenskou roli. Název Mozarteum se postupně stal synonymem pro zdejší koncertní a kulturní provoz.
Režné cihly místo ornamentu
Nejvýraznějším prvkem domu je fasáda z neomítaného cihlového zdiva. Cihly zde nepůsobí jako rustikální dekorace, ale jako součást přesně komponované architektury. Kotěra je zasadil do plasticky vystupujících a ustupujících rámů, které průčelí propůjčují hloubku i rytmus. Střídmá barevnost a geometrické členění nahrazují bohatou dekorativnost, typickou pro starší secesní stavby.
Mozarteum tak dobře ukazuje proměnu Kotěrova architektonického názoru. Ještě v jeho ranější tvorbě lze najít výraznou dekorativní složku, zde však dostávají přednost hmota, konstrukce, proporce a účel stavby. Přesto dům nepůsobí chladně. Plastické detaily a výrazná práce s cihlou mu dávají osobitost, díky níž se mezi okolní zástavbou neztrácí.
Od Emy Destinové k Janáčkovi
Koncertní sál se brzy stal důležitým místem pražského hudebního života. Jeho provoz měl podle dostupných podkladů zahájit koncert Emy Destinové. Se sálem jsou spojována také jména Teresy Carreño, Edvarda Griega a Arthura Rubinsteina. Nešlo tedy o prostor určený jen místnímu publiku, ale o scénu, na níž se setkávali významní interpreti a posluchači komorní hudby.
Významnou událostí byla premiéra Janáčkova Prvního smyčcového kvartetu. Uskutečnila se 17. října 1924 v podání Českého kvarteta. V Mozarteu se konaly také koncerty Spolku pro komorní hudbu a prezentace čtvrttónového klavíru spojeného se skladatelem Aloisem Hábou. Dům tak nebyl jen reprezentativním sídlem nakladatele, ale místem, kde se představovala tradiční i novátorská hudba.
Když koncertní sál změnil scénu
Ve 30. letech prošel sál proměnou a začal sloužit jako divadelní prostor. V letech 1933 až 1938 zde působilo avantgardní divadlo D 34 Emila Františka Buriana. Původně koncertní interiér se tak stal součástí divadelního experimentu a politicky i umělecky živé pražské kultury.
Další kapitola přišla po znárodnění domu a Urbánkova podniku. Sál byl později upraven na nahrávací studio, které využíval Supraphon, respektive Panton. Z prostoru určeného pro živé setkání hudebníků a publika se stalo místo, kde vznikaly zvukové záznamy. Funkce se měnila, kulturní význam však zůstával.
Mozarteum dnes
Po restitucích se objekt vrátil rodině Urbánků. Dostupné podklady uvádějí, že v roce 1991 byl dům i sál ve zchátralém stavu a následovala dlouhá rekonstrukce. Památkový katalog jej eviduje jako kulturně cenný měšťanský dům Mozarteum.
Dnes je nejjistější prohlédnout si stavbu z Jungmannovy ulice. V objektu sídlí různé firmy a provozovny, zatímco přístup do historického sálu závisí na aktuálním programu či konkrétní akci. Není proto památkou s běžnou návštěvní dobou jako muzeum. I samotný exteriér však stojí za zastavení: na jednom domě tu lze číst Kotěrovu architekturu i dějiny pražské hudby, divadla a nahrávací kultury.
Urbánkův dům alias Mozarteum najdete na adrese Jungmannova 748/30 v Praze 1, v městské části Nové Město. Jeho poloha umožňuje spojit návštěvu s procházkou k Václavskému náměstí nebo do nedaleké Františkánské zahrady.