Jeho jméno dnes nepatří k nejznámějším, přesto sehrál Jan Jakub Quirin Jahn významnou roli v dějinách českého umění. Malíř, kreslíř, pedagog, sběratel a znalec umění byl jednou z osobností, které pomáhaly vytvořit institucionální zázemí pro veřejnou galerii v Čechách. Jeho příběhu se bude věnovat přednáška Národní galerie Praha ve Veletržním paláci.
Od malířské rodiny k dějinám umění
Jahn se narodil v Praze roku 1739 do staré malířské rodiny. K umění se dostal přirozenou cestou – učil se u svého otce, Jana Ferdinanda Schora a Františka Xavera Palka. V roce 1767 se ucházel o přijetí za řádného člena vídeňské malířské akademie. Jako přijímací práci předložil obraz Madony s Ježíškem.
Jeho působení však nezůstalo u malířského stojanu. Jahn se věnoval také teorii umění, výuce kreslení, sběratelství a uměleckohistorickému bádání. V odborné literatuře bývá označován za jednoho ze zakladatelů historiografie českého umění, někdy dokonce za prvního historika umění v moderním slova smyslu. Přezdívka český Vasari odkazuje k jeho snaze zachytit vývoj výtvarné tvorby a osudy umělců v Čechách.
Pražské cechy i zrod veřejné galerie
Jahn působil také v prostředí pražských malířských cechů. Po jejich zrušení v době josefínských reforem roku 1782 se mohl intenzivněji věnovat historickému studiu umění. Výsledkem jeho práce byl mimo jiné nedokončený rukopis o dějinách výtvarného umění v Čechách, který je dnes uložen v Archivu Národní galerie Praha.
Důležitý okamžik přišel 5. února 1796. Tehdy se představitelé české šlechty, vzdělanci z měšťanského prostředí a umělci včetně Jahna rozhodli založit Společnost vlasteneckých přátel umění. Jejím záměrem bylo zvyšovat úroveň vkusu a umění v Čechách, vybudovat veřejně přístupnou galerii a založit uměleckou školu. Obrazárna se otevřela ještě na konci téhož roku a kreslířská škola, pozdější předchůdkyně Akademie výtvarných umění, zahájila činnost v roce 1800.
Jahnova pozůstalost jako základ archivu
Význam Jana Quirina Jahna nekončí jeho členstvím ve výboru společnosti. Po jeho smrti roku 1802 Společnost vlasteneckých přátel umění zakoupila jeho literární pozůstalost, výpisky, nepublikované práce i archiv zrušených malířských cechů. Tento soubor se stal jedním ze základů dnešního Archivu Národní galerie Praha.
Právě k těmto materiálům se vrací současný výzkum. Projekt Národní galerie Praha a Ústavu dějin umění Akademie věd ČR, který probíhal v letech 2023 až 2025, se zabýval okolnostmi vzniku Jahnova rukopisu i jeho kontakty s českými a zahraničními osobnostmi. Přednáška tak nabídne nejen portrét umělce z 18. století, ale také pohled na to, jak se dnes čtou staré archivní fondy.
Malíř, jehož díla najdeme v kostelech i kapli
Jahn nebyl pouze teoretikem a organizátorem. Vytvořil řadu oltářních obrazů a fresek, které se dochovaly například v kostelech v Rokycanech, Přešticích, Trutnově a Kostomlatech. Jeho fresky jsou doloženy také v zámecké kapli v Jemčině. Přednáška proto může být zajímavá i pro návštěvníky, kteří chtějí propojovat dějiny institucí s konkrétními díly v českých regionech.
Výsledky novějšího bádání představí archivářka Národní galerie Praha Radka Heisslerová a historička umění Marie Fiřtová. Zaměří se na Jahnovu tvorbu, jeho odborné zájmy i cestu, která vedla od malířských cechů k prvním veřejným uměleckým institucím v Praze.
Praktické informace
Přednáška se podle dostupného programu uskuteční ve čtvrtek 5. listopadu 2026 od 18 hodin ve Veletržním paláci na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Vstupné má být zdarma; před návštěvou je vhodné ověřit u pořadatele aktuální čas, sál, případnou nutnost rezervace a kapacitu.
Veletržní palác, funkcionalistická stavba z let 1925 až 1928, je sídlem Národní galerie Praha od roku 1976. Budova, navržená Josefem Fuchsem a Oldřichem Tylem, byla po požáru v roce 1974 postupně rekonstruována. Dostupná je mimo jiné metrem C přes stanici Vltavská a tramvajemi.