Osobní vlak ČSD číslo 3717 měl 11. září 1951 běžně dojet z Chebu do Aše. Ve stanici však nezastavil. Projel dál směrem ke státní hranici a pokračoval do Bavorska, kde se jeho cesta po překonání železné opony zastavila poblíž Wildenau. Na palubě bylo 110 lidí.
Událost, která vešla do historie jako Vlak svobody, patří k nejvýraznějším útěkům přes československou západní hranici. Dnes je možné její příběh poznávat přímo na ašském hlavním nádraží – tedy na místě, kterým vlak tehdy projel, ale kde současně stojí nová budova zcela odlišná od nádraží z roku 1951.
Útěk připravovaný na železnici
Za plánem stáli železničář Karel Truksa, strojvedoucí Jaroslav Konvalinka, lékař Jaroslav Švec a další spolupracovníci protikomunistického odboje. Švec měl ověřit, zda je cesta k hranici volná. V Hazlově, ještě před Aší, bylo odpojeno potrubí vzduchových brzd a prověřeno, zda vlak zvládne pokračovat i bez běžného brzdění.
Souprava pak projela Aší rychlostí přes 70 kilometrů v hodině. Přibližně 300 metrů za hranicí zastavila u strážního domku číslo 30 poblíž Wildenau. Strojvedoucí se následně rozhodl nepokračovat po neznámé trati s nefunkčními brzdami. Vlak proto pomalu dojel do stanice Selb-Plößberg, kde už čekali američtí vojáci a německé úřady.
Na cestující čekalo překvapení, které většina z nich předem neznala. Ve vlaku byli organizátoři a jejich rodiny, studenti chebského gymnázia, lázeňští hosté, dělníci i příslušníci SNB a StB. Podle dostupných údajů se 77 lidí později vrátilo do Československa. Několik desítek dalších zůstalo na Západě. Právě tato skutečnost připomíná, že ne všichni cestující se pro útěk rozhodli dobrovolně.
Událost, která změnila hranici
Československý režim označoval organizátory v dobové propagandě za „americké gangstery“ a případ měl výrazný mezinárodní i diplomatický ohlas. Úspěšný průjezd vlaku ukázal zranitelnost západní hranice v době, kdy se mezi Československem a Bavorskem stále více uzavíral prostor pro běžný pohyb lidí.
Po události následovalo další zpřísňování ostrahy hranice a budování překážek. Vlak svobody tedy není jen příběhem odvážného železničářského plánu, ale také svědectvím o atmosféře počátku 50. let. Místo dnešního nádraží umožňuje tento příběh zasadit do konkrétní krajiny, nikoli pouze do učebnic dějepisu.
Trať, která se po desetiletích znovu propojila
Železniční spojení mezi Chebem, Aší a bavorským Selbem vzniklo už v 19. století. Trať Cheb–Aš–Oberkotzau byla uvedena do provozu v roce 1865 a měřila přibližně 47,84 kilometru. Po druhé světové válce však osobní doprava na německém úseku skončila a hranice se pro běžné cestující na dlouhá desetiletí uzavřela. Nákladní provoz byl ukončen v polovině 90. let.
Nová kapitola začala 13. prosince 2015, kdy se osobní doprava mezi Aší a Selbem po dlouhé přestávce obnovila. Bylo nutné opravit trať, odstranit přerušení na německé straně a obnovit také některé mosty v souvislosti se silničním obchvatem u Erkersreuthu. Dnešní cesta po této trati tak symbolicky spojuje místa, která kdysi rozdělovala železná opona.
Nové nádraží a výstava k Vlaku svobody
Ašské hlavní nádraží prošlo v posledních desetiletích výraznou proměnou. Starší výpravní budovu nahradil v minulosti objekt ze 70. let, který už nevyhovoval současným potřebám. Správa železnic proto dokončila v roce 2024 novou nádražní budovu. Je bezbariérová a u jejího areálu vzniklo také parkoviště s 23 místy, včetně stání pro dobíjení elektromobilů. Rekonstrukcí prošlo rovněž zastřešení nástupiště směrem na Selb.
Právě zde má město Aš prostřednictvím svého informačního centra připomenout 75. výročí události. Na 12. a 13. září 2026 je plánováno slavnostní odhalení výkladových panelů a zahájení stálé výstavy na hlavním nádraží. Součástí programu mají být komentované prohlídky, v sobotu příjezd parního vlaku z Chebu a v neděli jízda motorovým vlakem. Konkrétní jízdní řády je vhodné před cestou ověřit.
Pro návštěvníka je Aš zajímavá právě spojením několika vrstev: skutečného místa historického útěku, moderního nádraží, obnovené přeshraniční trati a příběhu, který ukazuje, jak zásadní roli mohla mít železnice v době uzavřených hranic. Samotný bod zastavení vlaku leží až na německé straně poblíž Wildenau, nikoli přímo u dnešní nádražní budovy. Hlavní nádraží v Aši však zůstává přirozeným výchozím místem pro poznání celé události i železniční historie regionu.